Vítejte na stránce zzvj-instruktor-jezdectvi.wbs.cz v sekci Co se do knih nevlezlo

ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY POUŽITÉ I V ČASOPISE KONĚ A HŘÍBATA

 

Seznam článků:

 

Článek 1. Třmeny

Článek 2. - Boty pro koně

Článek 3. Vyjížďka do lesa

Článek 4. Tábor v koňském sedle

Článek 5. Kolika

Článek 6. Tréninkové plány

Článek 7. Tréninkové plány II.

 

 

Článek 1. - Třmeny

Něco z historie

První třmeny pocházejí z Indie ve druhém století před naším letopočtem. Z počátku to byl pouze jednoduchý kožený pásek do kterého se umisťovala špička nohy jezdce. Vynálezci postroje, který splňoval funkci moderního třmenu byli patrně kočovné kmeny v severní Číně. První spolehlivý důkaz pochází z Číny z hrobky dynastie Jin asi 302 n. l. Vyobrazením jezdce se třmeny na keramice, která se nalezla v hrobě v Changsha. Do roku 477 dosáhlo používání třmenů rozšíření po celé Číně a odtud se pak začalo šířit do Evropy. Divoký kmen známý v Evropě pod názvem Avaři zprostředkovali přenos třmenů na západ asi v polovině šestého století, kdy byli vyhnáni z původních sídel a začali migrovat směrem na západ. Díky používání třmenů a tím velmi efektivní jízdy představovali Avaři ohrožení Byzantské říše. Roku 580 n. l. se datuje první zmínka o třmenech v evropské literatuře, kdy císař Flavius Mauricius Tiberius vydal vojenský manuál Strategtkon s popisem jízdní techniky, kde se zmiňuje o nutnosti používat třmeny. Použití třmenů je doloženo také u Vikingů a Langobardů. Konvenční evropské armády ale toto vybavení přijaly až v raném středověku, jelikož měly nedostatek znalostí a výroba třmenů byla pracná (tepání železa). Po dlouhé době se technologie lití zlepšila a bylo možné vyrábět třmeny levnější cestou. Z pohřbu Avarského bojovníka ze 7./8. století z Holiar na Slovensku pochází velmi dochovaný nález moderních třmenů. Vedle pochovaného bojovníka byl i jeho kůň s udidlem a třmeny.

Vývoj

Vývoj třmenů si můžeme nejlépe uvést na příkladu francké říše. Ještě kolem roku 700 tvořila základ vojska pěchota, o 50 let později bylo jezdců na koních více než pěšáků. Významný podíl technologické inovace představovalo zavedení třmene, který byl již dříve znám Avarům, nikoliv však antice ani germánským kmenům v době stěhování národů. Bez třmene byla síla jezdce výrazně omezena neustálou hrozbou pádu z koně. Zavedení třmene bylo dlouhodobým procesem. Opravdu běžným se stal ve francké armádě v 9. století, i když Byzantinci jej poznali už v 6. století. Anglosasové jej sice znali, ale až do bitvy u Hastingsu jeho používání víceméně odmítali.

Popis a důležité doplňky

• Třmeny

Třmen je v podstatě rám pro špičku nohy jezdce, který zvyšuje stabilitu v sedle a je připojený popruhy k sedlu. Třmeny se rozdělují podle šířky na dětské (šířka 11cm), dámské (šířka 12 cm) a pánské (šířka 13 cm). Vybrat si můžeme buď klasické obyčejné třmeny nebo bezpečnostní, které obsahují mechanismus, který uvolní nohu jezdce v případě pádu. Velmi důležité je, aby z hlediska bezpečnosti třmeny splňovaly několik zásad, kdy např. šířka třmenu by měla odpovídat šířce nohy jezdce, aby měla noha dostatek prostoru snadno samovolně vyklouznout v případě pádu. Dále je-li jeho výška příliš vysoká, bude noha jezdce častěji vypadávat ze třmenů, naopak při malé výšce noha při pádu nevyklouzne ze třmenu ven. Základními typy u klasických třmenů jsou třmeny rovné a vyosené, kdy vyosení může být jednoduché, nebo dvojité. Vyosení ramen třmenu má své výhody, například napomáhá korektnímu držení nohy jezdce. Nejznámějším typem bezpečnostních třmenů jsou třmeny, které mají po stranách gumičky s jednoduchým uchycením, kdy gumičky nahrazují celé vnější rameno třmenu, v případě pádu gumička vystřelí a noha jezdce lehce vyklouzne ven.

Vyklápěcí třmeny jsou vybaveny podobným systémem, kdy se v případě pádu uvolňuje celé jedno rameno a noha jezdce lehce vyklouzne ven. Velmi oblíbené především u skokových jezdců jsou třmeny kloubové, kdy v případě pádu klouby vysvobodí jezdcovu nohu. Kloubové třmeny bývají v provedení se dvěma klouby a originální se čtyřmi klouby.

• Materiál

Nejpoužívanějším materiálem pro výrobu třmenů jsou kovy, z čehož nejoblíbenější je leštěná nerez ocel. Stále se vyrábějí i třmeny z poniklované nebo pochromované oceli, které jsou cenově přístupnější, ale nevydrží delší dobu (počase zrezaví). V dnešní době jsou v nabídce i třmeny ze speciálních slitin, avšak jejich cena je vysoká. Moderní doba poskytuje na trhu i třmeny plastové v nepřeberném množství pestrých barev, které zjískávají oblibu pro nižší hmotnost od obyčejných až po velmi kvalitní. Pro svou nízkou hmotnost jsou také oblíbené třmeny z aluminia (hliníku), které jsou odolnější, ale jen o málo těžší než třmeny plastové.

• Vložky do třmenů

Vložky do třmenů zabraňují klouzání boty. Těchto vložek je na trhu nepřeberné množství z různých materiálů a v různých barvách. Pořídit si můžeme nerezové vložky do třmenů s protiskluzovou úpravou, které díky výstupkům zabraňují klouzaní boty ve třmenu. Dále gumová vložka do lehkých plastových třmenů, ale i do klasických nerez třmenů umožňuje lepší držení nohy a zamezuje jejímu vyklouzávání. Gumové vložky máme šikmé, nebo rovné, kdy šikmý tvar usnadňuje správnou polohu chodidla ve třmenu. V dnešní době jsou oblíbené atraktivní, barevné vložky do třmenů. Vyměnitelné barevné vložky do plastových třmenů, umožňují barevně sladit nebo zpestřit jezdecké vybavení.

• Třmenový zámek

Třmenový zámek slouží k zavěšení třmenových řemenů. Jsou opatřeny pojistným pérkem, ketré se při pádu otevře a třmenový řemen vyklouzne ven. Při pádu z koně tak zámek zabezpečí vypadnutí třmenu a zamezí tak následnému zachycení nohy ve třmenu. Třmenový zámek musí být vždy otevíratelný, aby zaručil jistotu při pádu jezdce.

• Třmenové řemeny

Třmenové řemeny jsou velmi důležitou součástí sedlového příslušenství. Přezka by měla být plochá a co nejtenčí, aby zajistila pohodlí jezdce. Třmenové řemeny jsou vystaveny extrémnímu zatížení, proto je nezbytné, aby bylo prošívání v místě přezky velmi kvalitní. Třmenové řemeny se zapínají tak, že přezky jsou umístěny nahoře u třmenového zámku.

Základní druhy třmenů

• Plastové třmeny

Plastové třmeny vznikly za použití kombinace nových materiálů, v praxi prověřených svou funkcí, jako je lehkost, pevnost a elegance, a které zaručují efektivní a pohodlné používání třmenů. Např. plastové třmeny EquiWing Flexi mají originální a dobře ohebné provedení pro vysoký komfort a bezpečnost. Díky ohybu třmenu je při pádu značně sníženo nebezpečí, že noha jezdce zůstane zaklíněna ve třmenu. Plastové třmeny jsou velmi lehké, a proto nesklouzávají z nohy, jsou v pevnějším provedení prověřené ve špičkovém sportě.

• Lehké hliníkové třmeny

Lehké hliníkové třmeny s protiskluzovou kovovou podložkou kombinují odolnost kovových třmenů a lehkost plastových třmenů. Pro vytrvalostní disciplínu jsou žádané ultra lehké hliníkové třmeny s 10 cm širokou nášlapnou plochou, na které je pěna s vysokou hustotou (tlumí nárazy) navrchu s protiskluzovou gumou.

• Třmeny bezpečnostní kloubové

Kloubové třmeny jsou bezpečnostní, navíc tlumí nárazy a proto šetří klouby jezdce. Tyto třmeny disponují 2 - 6 klouby na každé straně ramene třmenu. Klouby umožňují náklon třmenu v závislosti na tlaku, který vyvíjíte na hranu nášlapu třmenu vaší botou. Náklon podporuje prošlápnutí paty a získání hlubšího sedu jezdce. Při prošlápnutí paty pak není kladen na končetinu žádný odpor a prošlápnutí je mnohem jednodušší, mírní se bolest kotníků a větších kloubů (kolena a kyčle).  Pokud máme problémy s bolestivostí kloubů, pak při používání kloubového třmenu postupně bolesti mizí a jezdec trénuje správné držení nohy. Tyto třmeny zajišťují tedy lepší stabilitu v sedle, ochranná guma na kloubech pomáhá chránit jezdecké boty proti odření.

•  Třmeny bezpečnostní Free-jump

Třmeny freejump jsou absolutní špičkou zejména pro parkurové jezdce, umožňují dokonalou pozici nohy a díky tomu i optimální balanc v sedle. Bezpečnostní funkce je zajištěna flexibilní vnější částí. Široká protiskluzová nášlapná plocha, absorbce pohybových nárazů, přirozená pozice na chodidle a flexibilní bezpečnostní venkovní rameno. Třmeny free-jump jsou jednoduché, bezpečné, komfortní a v případě pádu jezdce zajistí rychlé vyklouznutí nohy vnější, speciálně upravená, flexibilní část. Plastový materiál je protiskluzový, chodidlová část je široká a pohodlně vyměnitelná. U těchto třmenů je velmi jednoduché a praktické uchycení třmenových řemenů, které umožňuje nasazení třmenů do třmenových řemenů bez nutnosti sundávat třmenový řemen ze sedla.

• Nerez třmeny

Nerezové třmeny jsou vyrobeny z vysoce kvalitní nerez oceli. Odolnost vůči korozi, protiskluzové vlastnosti - gumová vložka s protiskluzovým povrchem. Snadné použití - optimální hmotnost pro dobrou stabilitu a snadné nazouvání.

Jak nastavit správnou délka třmenů – korektní sed

Správná délka třmenů je pro jezdce vždy velmi důležitá. Správné nastavení umožní používat holeně na koni efektivně ve všech chodech i ve skoku a budou působit vždy včas a na správném místě bez ztráty potřebného kmihu a balance. Kotníky jezdce budou pracovat správně jelikož, když jezdec v klusu vysedává, jeho pata jde mírně níž a kotník tím pruží (pata je nejnižším bodem). Při správně nastavené délce třmenových řemenů k tomuto dochází automaticky, jelokož jezdcova váha se přesouvá do pat. Pokud jsou třmenové řemeny příliš dlouhé, pak se jezdec snaží zapírat do špičky, vytahuje patu nahoru a kotník celý ztuhne. V tomto případě je znemožněno používání holení, které často jezdec posouvá příliš dopředu, aby třmeny neztrácel. Jezdec v tomto případě ztrácí balanc a pružnost a často visí v otěžích kvůli stabilitě. Příliš krátké třmeny způsobují přepínání svalů v holeních a v kotnících, takže jezdec brzy pociťuje bolest v těchto partiích a většinou si třmeny sám prodlouží. Pokud tak neučiní, pak je velmi obtížné udržet rovnováhu, která je ztížena větším zaúhlením kolen. Jezdec přepadává na krk koně, protože holeně ujíždí směrem dozadu ve snaze ulehčit přetížení. Jsou-li třmeny v té správné délce, bude se jezdec v sedle cítít bezpečně, vyrovnaně a stabilně. Bude schopen v klusu vysedávat a jít pružně s pohybem koně, vydrží vysedávat delší úsek, protože nebude zesláblý bojem s vypadávajícími třmeny. Rozhodně ho po jízdě nebudou bolet kotníky ani kolena.

• Nastavení třmenů

Korektní sed tedy závisí na délce třmenů, které jezdci zpočátku upraví vždy instruktor. Později správnou délku jezdec pozná tak, že spustí po dosednutí holeně dolů a jeho kotník by měl dosahovat k třmenovému můstku, nebo se dá délka upravit i ze země před nasednutím podle délky paže. Pěst pravé ruky jezdec položí na třmenový zámek (místo, kde je třmen uchycen k sedlu), natáhne ruku a upraví délku třmenového řemene tak, aby třmen dosahoval do jeho podpaží.

Chcete-li si je ověřit, vyzkoušejte stát ve třmenech, když váš kůň jde krokem, vaše paty by měly samovolně mírně klesat a vaše tělo by nemělo padat na přední rozsochu sedla ani ztrácet balanc.

• Korektní sed díky správné délce třmenů

Bez správné délky třmenových řemenů by sed nebyl nikdy korektním. Korektní sed jezdce je základem jakéhokoliv působení jezdce na koně. Jen korektní sed v rovnováze dovolí jezdci korektně působit na koně a umožní tak včasné a funkční použití pomůcek. Sed musí být uvolněný, pevný a pružný zároveň, čehož bez správné délky třmenových řemenů nelze docílit. Pevný sed zde neznamená ztuhlý sed, pevný sed je vybalancovaný, v každém chodu natolik stabilní a pružný, že ruce jsou naprosto nezávislé na rovnováze jezdce. Jezdec sedí s uvolněnými svaly v nejhlubší části sedla. Váhu jezdec rozprostírá rovnoměrně na obě sedací kosti a na vnitřní stranu stehen. Stehna musí být lehce stočena dovnitř tak, aby kolena byla přiložena k sedlu vnitřní plochou. Poloha kolen je velmi důležitá, umožňuje korektní působení holeně a celkově její korektní umístění. Je zde důležité, aby jezdec měl přiložená kolena k sedlu bez křečovitého držení. Jezdec sedí v nejhlubší části sedla s dobře padnoucími třmeny, pokud by byly třmeny krátké a jezdec měl kolena mimo kolení opěrku zamezovalo by to celkovému uvolnění jezdce a problém zasednout v pracovním ruchu. Chodidlo leží při pohledu ze strany pod těžištěm jezdce na nejširším místě ve třmenech. Kotník pruží směrem dolů, aby pata zůstala nejnižším bodem jezdce. Chybou je vytáčení špičky ven, ale také křečovité točení špičky dovnitř. Kyčlemi nesmí jezdec vybočovat na stranu. Dlouhé třmeny způsobí nadměrně narovnané nohy jezdce, výsledkem pak bývá, že jezdec nesedí na sedacích kostech a má tendenci se opírat pouze do třmenů. Třmeny se pak na chodidle stále posouvají až se zarazí o patu, nebo vypadnou. V tomto případě nemůžeme mluvit o aktivní holeni a stabilita sedu jezdce je narušená. Holeně měkce přiléhají vnitřní stranou lýtka směrem k břichu koně, jen takto můžou být holeně korektně přiloženy těsně za podbřišníkem. Musí zůstat zachována svislice ucho-rameno-kyčel-pata. Trup jezdce se při správném držení stane zpevněným, zároveň však pružným, aby se v každé situaci dokázal přizpůsobit koni. Pánví jezdec sleduje pohyby koně, to mu zajistí tolik potřebnou pružnost. Jezdec sedí co nejhlouběji v sedle. Pohled jezdce směřuje dopředu mezi uši koně, hlava přitom musí být vzpřímená. Ramena jezdec stáhne nenásilně dozadu. Paže drží jezdec uvolněně s lokty u těla a jen lehce se jimi dotýká těla. Křečovité držení loktů směrem k tělu způsobí vytažení ramen a toto vede ke strnulému držení rukou. Opakem je vytáčení loktů ven takzvaná křidýlka. Ruce drží jezdec v pěst, ale opět je nesmí držet křečovitě, drží je palcem nahoru pro umožnění jemného používání pomůcek otěží. Jemné působení ruky vychází ze zápěstí, předloktí-otěže-huba koně mají tvořit přímku. Jen takto může jezdec dávat korektní a citlivé pomůcky otěžemi. Nejdůležitější je, aby ruce byly naprosto nezávislé na rovnováze jezdce. Ruce mohou být nezávislé pouze při dokonalé rovnováze a ta je možná jen za předpokladu, že jsou třmenové řemeny dobře nastaveny. Pokud nebude mít jezdec nastavenou správnou délku třmenových řemenů, pak je jakákoliv snaha o výše popsaný korektní sed nemožná.

 

Článek 2. - Boty pro koně

Koně naboso vs. koně okutí

Pokud má chovatel koně pro sportovní účely, není moc o čem debatovat a jistě tedy sáhne po vhodných podkovách. Hobby závody se bez podkov ještě obejdou, profi závody již asi ne. Rekreační koně mohou být na boso, pokud to terén v jejich okolí dovolí, někdy se ale stává, že i rekreační koně lidé okují, jelikož jejich kopyta nezvládají kamínky a podobné přechody mezi různými terény pod zátěží jezdce. Proč nepoužívat podkovy a proč mít koně na boso je teď často diskutované téma, které má své příznivce i odpůrce. Každý chovatel či jezdec si musí vyzkoušet co je pro jeho koně lepší a tím se také řídit. Moderní pomůckou, která nám umožní mít koně na boso a zároveň mu ulehčí zvládat přechody mezi různými terény jako jsou například kamínky, jsou boty pro koně. Používání bot pro koně je přirozenější cesta, jak koni poskytnout vysokou ochranu kopyta a tím lepší absorpci nárazů. Boty jsou mnohem lehčí a mají mnohem delší životnost než klasické kovové podkovy. Jejich cena se pohybuje okolo 2tis do cca 5tis,-kč.

Podkované kopyto

Podkovaní koně mívají narušený kopytní mechanismus a tím také celkovou mechaniku pohybu. Podkova neumožňuje přirozené pohyby kopyta, které se v kopytě uskutečňují s každým pohybem a také s každou změnou těžiště koně. Podkova tak brání nejen elastickému pohybu kopyta, ale také správnému průtoku krve v kopytě a v neposlední řadě podkovaná kopyta hlavně nemohou tlumit nárazy. Podkované kopyto se plně neroztahuje, není flexibilní, což omezuje prokrvení a tím také podporu koňskému srdci. Kopytní hmota se při kutí zúží cca o 25% díky podkovákům, klipsám, podložkám a to pak přispívá k nevyváženosti, dále k narušení chodů a také k nekvalitní rohovině. Velká většina podkovaných kopyt nese své riziko kloubních onemocnění, podkovaný kůň mívá končetiny v důsledku podkov znecitlivěné, tudíš nejsou schopny plně rozpoznávat povrch, po kterém se pohybují, tím vzniká velké riziko zranění, nejčastěji natažené nebo přetržené šlachy, apod. Podkovy dále zabraňují přirozenému opotřebení rohoviny, přerostlá rohovina a nepřirozené úhly kopyta pak vedou ke stíhání. Podkovy a různé podložky mohou zachycovat nečistoty a ty pak způsobují plísně, které napadají rohový střel. Podkování koní má tedy zdravotní rizika související s oběhovým systémem, kloubními onemocněními, poškození kostí, poškození měkkých tkání atd. Samozřejmě i zanedbaní úprav nepodkovaných kopyt tzn. nežádoucí přerůstání kopyt může mít stejné následky.

Kopyto naboso

Na boso kopyta plní svoji přirozenou funkci a pomáhají tak srdci pumpovat krev (obnovení mechanismu) a mnohem lépe také tlumí nárazy. Některým koním způsob tzv „na boso“ evidentně moc nevyhovuje, ale příčin, které jde ovlivnit může být hned několik. Kůň může dostávat příliš mnoho cukru a škrobu v potravě, nebo jsou příčinou minerální nedostatky nebo nerovnováhy, dále může být na vině nedostatek pohybu, další možností může být ta, že měl kůň podkovy příliš dlouho a bude si tak zvykat delší dobu, nebo je možné, že se kopyta špatně upravují. Mějme na paměti, že čím více invazivního zásahu uděláme, aby se roztáhli patky nebo aby se narovnali rozpěrky, tím pomalejší bude ve finále váš postup a kůň bude delší dobu kulhat. Největší hloupost jakou může kopytář či kovář udělat je, snaha tlačit kopyto do nějakého vzoru aniž by se přihlédlo k postoji koně a dalším důležitým faktorům.

Proč pořídit boty pro svého koně ?

Pokud máme koníka, kterému jsme například sundali podkovy a pomýšlíme na to, že by to na boso mohlo fungovat, ale koník již delší dobu nezvládá v terénu například kamínky apod. a kulhá, pak nám bota pomůže ochránit kopyto v těchto různých terénech, které jsou pro koně problém.

V případě onemocnění kopyt, nebo jejich deformit jsou boty doporučovány hlavně jako rehabilitační prostředek v léčbě. Pokud jsou boty správně nasazeny a je zvolená správná velikost pak zůstanou na kopytě pevně připevněny stejně jako podkovy. Všestranné boty jsou v dnešní době vynikajícím pomocníkem v disciplíně Endurance. Jsou v podstatě využitelné pro jakoukoliv disciplínu i několikadenní vyjížďky klidně i v extrémním terénu. Největší výhodou je snadná údržba.

Které boty pro koně vybrat?

• Renegade

Boty Renegade jsou velmi dobře přizpůsobené, které se velmi snadno použivájí. Tyto boty jsou velkým přínosem pro koně, kteří na boso nezvládájí chodit v terénu a zaručují tak bezpečí jak při rekreační vyjížďce tak i v terénu, kde jsou extrémní podmínky. Boty Renegade mají pohyblivý chránič patky, který zajistí a podpoří přirozený pohyb kopyta tak i spěnky.

Tyto boty jsou vyrobeny z velmi odolného a pružného materiálu high-tech polymeru a jsou navrženy tak, aby padly na zdravě ostrouhaná a tvarovaná kopyta. Nejsou ale vhodná pro úzká a dlouhá kopyta. U koní, kteří zatěžují kopyta nerovnoměrně, může být problém v rychlejším tempu. Velkou výhodou je jejich snadné nasazování. Boty Renegade jsou využívány i při náročných sportovních disciplínách. Obzvláště jsou tyto boty oblíbené mezi vytrvalostními jezdci. Jsou testované na nejnáročnějších tratích v USA a mohou být na koni po celý den. Boty Renegade jsou vyrobeny v USA samotným jezdcem vytrvalosti, který je přímo přizpůsobil pro tuto disciplínu. Jsou dostupné v sedmi velikostech a v osmi různých barvách.

• Old Mac´s G2

 Old Mac´s G2 jsou všestranné boty, které mají unikátní high-tech vlastnosti. Na vnější straně podrážky je žádoucí zvýšená pružnost a speciálně vyvinutý Thermo Plastic Urethane. Díky těmto vlastnostem se mohou eliminovat vzniklé nárazy a také různá jiná zranění. S použitím těchto bot se urychluje léčba různých problémů jako např. laminitis, podlitiny na kopytě, arthritis, naražená hlezna, zánět střelkové kosti, kostnatění chrupavek atd. Těchto bot využíváme jak pro lepší komfort nemocného koně, tak i pro zdravé koně na normální rekreační ježdění v terénu. Tyto boty jsou vhodné spíše na kulatější kopyta, ale dají se použít i u úzkých a nepřirozeně dlouhých kopyt s pomocí speciálních vložek a podložek. Velmi dobře se chovají na mokrém a klouzavém povrchu (bláto, sníh), díky nejdrsnějšímu vzoru podrážky a doporučuji se také na skákání a do různorodých terénů. Boty Old Mac´s G2 se snadno nasazují na kopyto a velmi dobře drží. Při používání těchto bot předcházíme vzniku mnohých zdravotních problémů s končetinami a kopyty. Jsou vhodné také při převozech. Old Mac´s G2 jsou k dispozici ve 13 velikostech. Jen si musíme dávat pozor na časové omezení, které je u těchto bot max. 5 hodin.

• Easyboot Glove

Tyto boty jsou vhodné například na dlouhé, ale i krátké tratě, dokonce i na vytrvalostní tratě, ale nehodí se na rychlostní disciplíny. Výhodou je velmi snadná údržba, jednoduché a rychlé nasazení. Nevýhodou je, že tyto boty sedí opravdu jen velmi úzké skupině koní. Easyboot Glove nemají žádný externí systém zapínání, proto není potřeba žádných náhradních dílů. Na tyto boty lze instalovat také ozuby a dále je možnost přidat tlumicí podložky pro lepší absorpci nárazů. Easyboot Glove jsou dostupné ve 13 velikostech a speciální široká verze pro kulatá kopyta má 7 velikostí.

• Easyboot & Easyboot Epic

Easyboot jsou velmi všestranné boty, které se skvěle hodí na práci v aréně, není vůbec žádný problém využít je na několikadenní vyjížďky i v extrémním terénu, jsou vhodné také do sportu, i pro westernové disciplíny a také do vozu i na delší tratě. Tyto boty jsou vhodné spíše na podlouhlá kopyta, nesmí být příliš úzká nebo s nižším úhlem. Do těchto bot se také dají použít ozuby a použít podložky pro vyšší absorpci nárazů.

Model bot Easyboot Epic je prakticky stejný jako model Easyboot. Easyboot Epic je ale přeci jenom o trochu vylepšený model, má totiž navíc připevněný neopren. Boty Easyboot & Easyboot Epic jsou dostupné v 11 velikostech. Velkou výhodou je, že nemají žádné časové omezení, takže je může mít kůň na sobě po celý den.

• Easyboot Grip

Easyboot Grip je v podstatě Easyboot Epic doplněný agresivnější podrážkou, která je vhodná do měkkých bahnitých podmínek, hodí se i na mokrou trávu nebo na zasněžené plochy. Tento agresivnější vzor poskytuje koním lepší balanc na těchto površích. Naopak by se tyto boty neměly používat na suché nebo tvrdé povrchy. Musíte mít na paměti, že i přestože boty Easyboot Grip zajišťují zvýšenou bezpečnost na kluzkých površích, je nebezpečné se v takovém terénu pohybovat s koněm příliš rychle. Tyto boty jsou vhodné na krátké i delší trasy. Dostupné jen ve 4 velikostech.

• Easyboot Glue-on (nalepovací boty)

Boty Easyboot Glue-on jsou nalepovací, byly vyvinuty pro koně na rychlostní disciplíny, kde se využivá rychlého překonávání dlouhých vzdáleností. Velkou výhodou těchto bot je jejich nízká hmotnost, tenká a elastická stěna. Tyto boty musí sedět opravdu pohodlně, kopyta a končetiny musí být během aplikace suché a aplikace lepidla musí být pečlivě dodržována. Tyto boty jsou určeny k jednorázovému použití, používají se jednou nebo i dvakrát a poté se vyhazují, jelikož na nich zůstává použité lepidlo. Nedoporučuje se tedy, aby se boty ponechávaly na kopytě více než 10 dnů v suchém prostředí nebo pak pouze 5 dnů pokud je kůň ve vlhkém prostředí. Boty Easyboot Glue-on se dají využít pro vytrvalostní jízdy, několikadenní vyjížďky, rychlostní disciplíny, také dostihy a barrel racing. Dají se také instalovat ozuby. Klasická verze je dostupná ve 13 velikostech a široká verze v 7 velikostech.

• EasySoaker - rehabilitační boty

Boty EasySoaker jsou ideální při potřebě ochrany kopyta, jsou skvělou pomůckou při namáčení studenou, popř. teplou vodou (obklady apod.). EasySoaker je gumová bota, která napomáhá koním při abscesech, při potřebě odmáčení podlomů, slouží také v případě pooperační rehabilitace apod. Důležitou funkcí je, že udržuje kopyto v čistotě, v suchu, nebo ho naopak dle potřeby udržuje v nálevu, také udržuje různé masti na ráně jako kompletní ochrana bolestivé oblasti. Dovnitř těchto bot se dají použít také léčebné podložky. Dostupné od velikosti S po XXXL.

• Easyboot Rx - rehabilitační boty

Boty Easyboot Rx jsou určeny pro koně, které z nějakého důvodu vyžadující terapii (úraz nebo nemoci kopyt). Tyto boty nabízí stabilitu, podporu a také lehkost. Boty Easyboot Rx spolehlivě pomáhají urychlit léčbu a obnovit kopyto, poskytují podporu a pomoc pro koně trpící chronickým kulháním, laminitis a dalšími problémy kopyt a dolních částí končetin. Tyto boty jsou vhodné pro koně, které mají problémy stát delší dobu na tvrdém povrchu (zmrazky, extrémní tvrdo). Boty se používají hlavně k rychlejšímu zotavení například po chirurgickém zákroku nebo zranění. Jsou vhodné i jako ochrana během přepravy. Easyboot Rx jsou kombinací trvanlivého a měkkého materiálu, všechny švy a horní hrany jsou zaoblené kvůli bezpečnosti. Tyto boty mají tři větrací otvory, které poskytují cirkulaci vzduchu, udržují dále kopyto chladné a zároveň zabraňují hromadění různých nečistot. Boty jsou vybaveny EasyCare komfortní podložkou, která poskytuje okamžitou úlevu a také dodatečnou podporu. Nasazení i sejmutí bot Easyboot Rx je rychlé a velmi snadné. V těchto botách ale není určeno jezdit, mohou být použity pro lehkou práci bez sedla, na procházky na ruce apod. Dostupné jsou v 9 velikostech. Easyboot RX jsou perfektní rehabilitační boty, které může mít kůň na sobě téměř celý den. Velmi dobře poslouží starším artrotickým koním při pohybu na tvrdém, také ulehčí pohyb u koní schvácených, kde podpoří dobu rehabilitace.

• Equine Fusion

Boty Equine Fusion jsou nový typ, který dokonale respektuje anatomii, biomechaniku, také funkci kopyta a zároveň ho chrání a v neposlední řadě podporuje. Tyto boty se dají použít do jakéhokoliv terénu a dokonce je lze i prát v pračce na cca 30-40 °C. Boty Equine Fusion jsou vhodné do pevného terénu, protože výborně pruží a koně v nich chodí s velkou lehkostí. Tento model bot je ze všech bot na trhu nejideálnější, jelikož dovolí kopytu nejlépe fungovat. Nejen, že jsou vhodné na ježdění, ale perfektně poslouží i jako rehabilitační boty.

Napasování bot

Při výběru bot je vždy rozhodujících více faktorů, z čehož těmi nejdůležitějšími jsou rozměr kopyta, celkové proporce kopyta a také správná úprava. Jen rozměr kopyt nemusí vždy stačit. Rozhodující může být celkový tvar, úhel a také způsob pohybu koně. Každá bota má své specifikum a každý jeden model boty se hodí pro různého koně. Proto je doporučováno kontaktovat přímo výrobce a boty na konkrétního koně nechat odborníkem správně napasovat.

• Rozměr kopyta

Určení správného rozměru dělá problém mnoha majitelům koní. Velkou roli hraje hlavně tedy změření délky kopyta, rozměr kopyt nám pak určí, který model bot je pro daného koně nejvhodnější, aby dobře sedla a koni vyhovovala. U některých modelů lze velikost do jisté míry přizpůsobit a zkrátit dle potřeby, některé modely upravovat nelze a je proto vhodné zvolit jiný typ, pokud boty dokonale nesedí.

• Proporce kopyta

Druhým faktorem pro nejvhodnější výběr bot jsou celkové proporce kopyta, tedy jeho úhel, rovnoměrné nebo nerovnoměrné zatížení kopyta, dále se klade důraz i na sílu korunky a mohutnost patkových cibulek. Většina bot, které naleznete na trhu je vyráběna dle dokonalého modelu zdravého kopyta, které se vyznačuje strmějším úhlem (cca 50-60°) a je rovnoměrně zatěžované. Bohužel většina kopyt koní, kteří přecházejí naboso a tedy využívajících bot mívají s tvarem velké problémy, ale na trhu je bot opravdu hodně, a zatím se nestalo, aby se na každého individuálního koně nenašly vhodné boty.

• Úprava kopyta jako základ

Před každým zkoušením bot při jejich výběru je zapotřebí, aby byly kopyta koně korektně upravena. Přirozený trim je nejvhodnějším způsobem úpravy kopyt. Dále je pak zapotřebí dodržovat pravidelné intervaly úprav kopyt. Pravidelnost úpravy kopyt se samosebou u každého koně liší.

U některých koní může být někdy vybrání a napasování těch správných bot velmi obtížné. Musíte se obrnit trpělivostí a počítat s tím, že může být nutné vyzkoušet několik typů bot, než nějaké dokonale padnou. Pokud by se ani jeden druh nehodil dokonale, lze boty také dle potřeby vypodložit (použít vložky), aby již padly tak jak mají.

Životnost bot

Mezi jednotlivými modely jsou sice nepatrné odchylky, ale platí pro ně v podstatě stejné podmínky. Jejich životnost záleží na frekvenci ježdění, povrchu po kterém se s koněm pohybujeme a také na rychlosti jízdy. Pokud jsou boty využívány rekreačně například 3-4x týdně v terénu pak by jejich životnost měla být až 3 roky, někdo používá boty každý den v extrémnějším terénu, tyto pak vydrží okolo 1,5 roku. Boty jsou vždy testovány ve velmi obtížných terénech.

 

 

Článek 3. Vyjížďka do lesa

Vyjížďka s koněm do lesa aneb kam všude můžeme?

Kdykoliv vyrážíme s koněm na vyjížďku do terénu, měli bychom vědět co vlastně můžeme jako jezdec na koni v otevřené krajině dělat. Je spousta jezdců, kteří nemají žádné zábrany a klidně se řítí se svým koněm po zasetém poli křížem krážem stejně tak i v lesích a jezdí prostě tak, jak mají zrovna náladu, bez ohledu na druhé. Někteří jezdci se ve volné přírodě cítí být velmi svobodní, nicméně i ve volné přírodě platí, že musíme brát ohledy na ostatní kolemjdoucí, na přírodu a také na zákony. Měli bychom zdravit jako první pokud někoho po cestě potkáme a pokud je např. užší prostor je slušnost zastavit s koněm a nechat kolemjdoucí projít. Musíme mít na mysli, že znalost zákona neomlouvá, a proto se v tomto článku podíváme na vybrané zákony a povíme si jak by se měl jezdec na koni vždy chovat. Každý si hlavně musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících k hospodaření v lese.

Užívání lesů

Každý vstupuje do lesa na vlastní nebezpečí, má právo tam sbírat pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynům vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Pokud tedy pouze projíždíme lesem na koni a neporušujeme žádné zákony, nemůže nás nikdo z lesa vykázat.

Na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu může orgán státní správy lesů z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů (např. při kácení lesa) rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců. Pokud se tak stane měly by být u vstupu do lesa informační tabule, které o zákazu vstupu všechny, včetně jezdců na koních, informují. Je tedy vhodné a také zákonem dané vjíždět na koni do lesů po cestách či stezkách, abychom si případného zákazu všimli. Jako jezdec na koni tedy nevjíždíme do lesa žádnou boční uličkou, kde několik desítek metrů kroužíme mezi stromy, než dojdeme na cestu či stezku.

Trestní zákon – trestní zákoník

Trestní zákon (resp. trestní zákoník platný od 1. 1. 2010) postihuje nejzávažnější lidské protiprávní jednání, popisuje to, co se stane, když se dotyčný chová určitým způsobem a také uvádí jaká sankce mu hrozí. Každý se dle trestního zákoníku musí chovat tak, aby předcházel vzniku škody - škody na zdraví, na majetku, na přírodě a také na životním prostředí. Trestní zákoník tedy platí pro všechny i pro jezdce na koni.

Zákon o ochraně přírody a krajiny

Ústředním orgánem státní správy myslivosti v České republice, s výjimkou území národních parků, je Ministerstvo zemědělství. Ministerstvo zemědělství ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR dozírají v rámci svých působností stanovených zvláštním právním předpisem, jak orgány státní správy myslivosti (magistráty, obce s rozšířenou působností), fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení a dodržují rozhodnutí vydaná na jejich základě.

Právní pojetí krajiny - Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů jako je les, louky a potoky a civilizačními prvky. Dle zákona má každý právo na volný průchod či průjezd na koni přes pozemky, které jsou ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo i jiné právnické osoby, pouze za předpokladu, že svým průjezdem na koni či jen průchodem nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby. Pokud tedy jezdec na koni nikoho neohrozí svou bezhlavou jízdou a pokud nezpůsobí žádnou škodu na majetku jízdou po např. osetém poli apod. pak mu v průjezdu nic nebrání. Pokud jsou ale pozemky ve vlastnictví fyzických osob, pak má vlastník pozemku právo na to, aby ho nikdo nerušil na svém pozemku a průchod či průjezd s koněm je zde tedy nežádoucí. Žádný vlastník ale není povinen označit si pozemek „soukromé vlastnictví". Je dobré tedy vyjížďku dopředu naplánovat. Pokud si pozemkem nejsme jistí raději ho obejdeme. Soukromou cestu pokud není označená většinou nepoznáme, stává se nám pak, že jdeme po cestě a přiřítí se na nás její majitel. I kdyby byl majitel na nás vulgární, je vhodné se slušně omluvit, že jsme o soukromé cestě nevěděli a že si to zapamatujeme a situace se již nebude opakovat. Této cestě se pak příště obloukem vyhýbáme. Pokud je cesta nebo není veřejně přístupná účelová komunikace nebo evidovaná stezka nebo silnice lze zjistit buď na katastrální mapě nebo na obci.

Chystáme-li se do lesa

Lesem se rozumí lesní porost a k lesu patří zpevněné lesní cesty, lesní pastviny, palouky pro zvěř atd. Lesy máme soukromé nebo ve vlastnictví státu (Lesy ČR, VLS).

V lese si každý musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese. Jak už jsme si výše řekli, každý však vstupuje do lesa na vlastní nebezpečí, má právo tam sbírat pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka (případně nájemce). 

V lese je jezdci na koni zakázáno jezdit mimo lesní cesty a vyznačené trasy. Pokud vyrážíme na koni do lesa, musíme se pohybovat jen na lesních cestách a vyznačených trasách. Co se týče rychlosti pak se můžeme pohybovat krokem, klusem, cvalem, tedy dle libosti, ale vždy tak bezpečně, abychom neohrozili ostatní návštěvníky lesa. Můžeme tedy jet tak rychle, abychom včas mohli zpomalit, nebo popřípadě i zastavit. Pohybujeme se tedy dle individuality koně takovou rychlostí v které koně plně ovládáme. Vlastník lesa může jezdcům na koni povolit výjimku, kdy se v určitých částí mohou pohybovat i mimo stezky či cesty (tzv. lesem zvláštního určení) je i les příměstský a tzv. další les se zvýšenou rekreační funkcí.

Les a pozemky - Co vše v lese nesmíme - Lesní zákon č. 289/1995 Sb.

Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.

Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) lesem - lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa,

b) funkcemi lesa - přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční,

c) lesními porosty - stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa.

Škoda v lese není přesně vyjmenovaná, vycházíme tedy z toho, co je zakázáno obecně všem.

V lesích je zakázáno:

1. Rušit klid a ticho,
2. Provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,
3. Vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
4. Těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
5. Sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
6. Sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
7. Jezdit a stát s motorovými vozidly,
8. Vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,
9. Vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
10. Mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,
11. Kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
l2. Odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
13. Narušovat vodní režim a hrabat stelivo,
14. Pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,
15. Znečišťovat les odpady a odpadky.

Orgán státní správy lesů uloží pokutu až do výše 100.000 Kč tomu, kdo:

a) bez souhlasu vlastníka nebo nájemce lesa vyzvedává v lese semenáčky a sazenice lesních stromů,

b) neoprávněně sbírá semena a plody lesních stromů,

c) provádí činnosti v lese zakázané!

 

Obecně všem je tedy zakázané rušení klidu a ticha, tudíž se při jízdě na koni lesem chováme tiše a tak, abychom nevyplašili zvěř. Také na loukách s vysokou trávou hrozí vyplašení mláďat srn a další zvěře.

Pro všechny platí tedy také zákaz poškozování stromů a keřů. Určitě se to stalo každému z nás, že jsme si po cestě na línějšího koně utrhli malou větvičku. Pokud si jezdec tedy ulomí malou větvičku místo biče, a strom není nijak chráněný pak se ničeho trestného jezdec nedopustil, ale přeci jen si příště raději vezměte ten bič.

S koněm smíme chodit jen po cestách a vyznačených trasách. Co se týče cest, lze po nich tedy bez obav jet i na koni, jen se nesmíme z těchto cest vzdalovat a kličkovat například mezi stromy. To stejné platí také co se týče stezek a účelových komunikací. Soukromý les má stejnou ochranu jako státní les.

Označení jezdců a koní v lese

Při průjezdu lesem na koni je dobré se viditelně označit. Není naškodu použít reflexní vestu a jakékoliv doplňky především pak za šera a nejen v lese, ale i jeho blízkém okolí. Jezdci to usnadní nejen sobě, ale také myslivcům.

Zákon o myslivosti – č. 449/2001 Sb.

Co smí myslivec?

Jezdci mají spoustu otázek ohledně průjezdu lesem a pravomoci myslivců. Například:

"Kdo má právo mě v lese zastavit, pokutovat nebo nedejbože ohrožovat?"

V lese vás může zastavit myslivecká nebo lesní stráž, která ale musí mít u sebe služební odznak a průkaz lesní stráže a pokud vás zastaví, musí se tímto odznakem a průkazem prokázat. Lesní nebo myslivecká stráž, vojenská policie (na území VLS) je oprávněna vyžadovat občanský průkaz, pokutovat vás, nebo zavolat policii, pokud jste jako jezdec na koni porušili zákon. Dále vás může zastavit vlastník lesa nebo myslivec, který má také právo vás zadržet, ale nemůže chtít občanský průkaz. Samosebou jak vlastník tak myslivec smí, pokud porušujete zákon, přivolat policii a ta vás může legitimovat vždy.

Myslivec v žádném případě nemá právo vykazovat jezdce nebo kohokoliv jiného z lesa, pokud se dotyční chovají slušně a zda-li není vydán momentální zákaz vstupu do lesa. Už za vlády Marie Terezie byla vydána průchodnost lesem, což ve finále znamená, že lesem může projít každý. Vyhrožování a jakékoliv vykazování ze strany myslivců není na místě, nikdo na něj nemá právo, pokud ovšem jezdec neopustí vyznačenou stezku či nepoškozuje nějakým způsobem les.

Práva a povinnosti lesní stráže

1. Lesní stráž je při své činnosti povinna:

a) prokázat se průkazem lesní stráže a nosit služební odznak,

b) dohlížet na dodržování povinností spojených s obecným užíváním lesů,

c) oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy buď vlastníku nebo uživateli lesa, nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též orgánům Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy.

2. Lesní stráž je při své činnosti oprávněna:

a) zjistit totožnost osoby, která při obecném užívání lesa porušuje ustanovení tohoto zákona,

b) ukládat a vybírat pokuty za přestupky v blokovém řízení podle zvláštního předpisu,

c) předvést bezodkladně policejnímu orgánu osobu, kterou přistihne při přestupku, nelze-li jinak zjistit její totožnost,

d) požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.

Co je to "honitba"?

Honitba není specifický objekt v právním smyslu - je to pouze soubor souvislých pozemků, na nichž lze vykonávat právo myslivosti, přičemž původní režim pozemků zůstává zachován (tj. les bude pořád chráněn jako les, i když jeho část byla zahrnuta do honitby).

Omezení a zákazy dané v zájmu ochrany:

Je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem. Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat (květen a červen!!!) a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny. Na žádost uživatele honitby může orgán státní správy myslivosti, zejména v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů, nařídit přiměřené omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí, omezení jízdy koňmi a tažnými psy a omezení jiných sportovních nebo zájmových činností. Především je nutno být na pozoru v období honů – tj. od listopadu do konce ledna. Hony musí být nahlášené na PČR a orgánu správy myslivosti (magistrát či obce s rozšířenou působností) a zde je možno se o těchto aktivitách nejen v lese informovat na úřední desce apod.

Dále se bohužel někdy stává, že jezdci na koních použijí pro své koně krmení, které je určené pro zvěř například berou z krmelců seno apod. Toto je nejen zakázané, ale také opravdu nemorální. V krmelcích mohou být různé medikamenty určené k ozdravení zvěře a toto může být pro koně velice škodlivé (např. koliky). Zakázáno je rovněž poškozovat nebo ničit slaniska, napajedla, zařízení pro přikrmování, pozorování a lov zvěře a další myslivecká zařízení (od kvalifikace přestupku, peněžité pokuty až do výše 30.000 Kč – resp. 40.000 Kč až po trestný čin s odnětím svobody!).

Chráněná území

*V národních parcích vykonávají správy národních parků působnost, která je svěřena obcím; působnost krajů vykonává Ministerstvo životního prostředí.

Chráněným uzémím jako takovým se rozumí například národní přírodní rezervace, národní parky, přírodní rezervace, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní památky a v neposlední řadě také přírodní památky. Musíme si uvědomit, že na území národních parků bývá omezený vstup, vjezd a volný pohyb osob mimo tzv. zastavěné území. Pokud chceme vědět co je zde dovoleno a co naopak zakázáno, musíme si přečíst návštěvní řád. Podrobnější informace nalezneme také v právním předpisu, kterým se toto území prohlašuje zvláště chráněným územím.

Vojenské lesy a statky

Zde je pohyb jezdců na koni i všeobecně pro všechny osoby omezen z důvodu bezpečnosti návštěvníků lesa. Zpravidla zde denně probíhá výcvik příslušníků AČR včetně těžké techniky za používání munice a je zde tudíž vysoké nebezpečí újmy na zdraví a dokonce i na životě. Pohyb je zde povolen pouze po označených stezkách při okraji území, a to zpravidla ve svátky a v soboty a neděle. Zde je však nutné si dopředu ověřit přesně jaké trasy, kdy a jestli jsou s koňmi tyto přístupné. Nedovolený vstup na tyto území znamená správní řízení s pokutou v desítkách tisíc korun.

Na závěr můžeme jen srdečně doporučit následující - pokud si nejsme jistí, zda je dovoleno vjíždět na koni do daných území, a samosebou i do kterých jeho částí nebo po jakých komunikacích či stezkách, pak bude vhodnější do tohoto území na koni vůbec nevjíždět.

 

Článek 4. Tábor v koňském sedle

Děti a koně aneb čas "koňských" táborů

V dnešní době jsou mezi vyhledávanými tábory bezkonkurenčně nejoblíbenější právě ty "koňské". Ne nadarmo se říká, že pohled z koňskéh

V tomto článku si povíme na co vše si musí dávat pozor pořadatel "koňských" táborů a co by si měl pozjišťovat o táboře také rodič dítěte.

Dětské tábory jsou tzv. "zotavovací akcí", která se vždy řídí vyhláškami a zákony. Vyhlášky a zákony upravují zabezpečení těchto akcí. Zotavovací akcí se tedy rozumí podle § 8 zákona 258/2000 Sb. o ochraně veř. zdraví, organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů. Účelem zotavovacích akcí je posílit zdraví dětí a zvýšit jejich tělesnou zdatnost.

Dětské letní tábory jsou zpravidla určeny pro děti ve věku od šesti do čtrnácti let, ale mohou být i pro mladší či starší účastníky. Organizátor akce si může sám určit věkové rozmezí pro svůj tábor, ale musí brát ohledy na řadu skutečností. Určené věkové skupině musí poté podřídit náplň tábora, aby vyhovovala ve všech bodech dané věkové skupině. Pokud je věkové rozmezí velké, musí organizátoři myslet na to, že může dojít k situacím, kdy jsou některé činnosti během tábora pro nejmladší účastníky příliš složité a naopak některé činnosti jsou nudné pro ty starší účastníky. Proto je potřeba zvolit nějakou střední cestu co se týče činností, popřípadě upravit věkovou hranici tábora, vypsat ji na určitý věk a soustředit se jen na užší cílovou skupinu, která se nejvíce hodí pro vybranné činnosti celého tábora.

Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovacích akcích pro děti

K uspořádání dětského tábora je nezbytné velmi dobře znát jednu z nejdůležitějších věcí, kterou je legislativa. Z této legislativy je nejdůležitější vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích při zotavovacích akcích pořádaných pro děti. Tato vyhláška upravuje hygienické požadavky na umístění, vybavení, na ubytování, úklid, na zásobování pitnou vodou, stravování a mimo jiné i na režim dne zotavovacích akcí. Pořadatel dětského tábora spadá vždy pod místní Krajskou hygienickou stanici. Pokud příjde hygienická kontrola bude provozovatel vždy odkázán na tuto vyhlášku. Pořadatel tedy musí splňovat vše potřebné co se týče hygieny a být připravený na možnost kontroly, která ho určitě nemine. Krajská hygienická stanice chodí na kontroly často a i kdyby se k Vám nedostavila ze své vlastní vůle, určitě dojedou na něčí popud.

Základní důležité body vyhlášky 106/2001 Sb., které je nutné dodržet:

Zotavovací akce se pořádají ve stavbách nebo ve stanech. Prostory ve stavbách musí být suché, s přirozeným větráním a osvětlením, plocha na jedno ubytované dítě musí být nejméně 2,5 m2. Ve stavbách i stanech musí počet ubytovaných dětí odpovídat podmínce zachování prostoru pro uložení osobních věcí a možnosti pohybu mezi jednotlivými lůžky. Stany určené pro ubytování dětí musí mít pevnou nepromokavou stanovou plachtu. Prostory pro spaní musí být izolovány od země proti vlhku a chladu a prostory pro uložení osobních věcí musí být izolovány proti vlhku.

Na zotavovacích akcích musí být vytvořeny podmínky pro osobní hygienu. V umývárně musí být na 5 dětí jedno umyvadlo s tekoucí vodou a odtokem nebo jeden výtokový kohout s odvodem použité vody mimo místo osobní očisty a na 30 dětí nejméně jedna sprchová růžice. Sprchy užívají děti odděleně podle pohlaví a musí být zajištěna intimita. Na všech zotavovacích akcích musí být zajištěna možnost koupání nebo osprchování v teplé vodě alespoň jednou za týden. Záchody se zřizují v počtu 1 záchod na 15 dětí. Záchody užívají děti odděleně podle pohlaví a musí být zajištěna intimita. Izolace („místnost pro marody") musí mít svůj vlastní záchod s možností mytí rukou v tekoucí vodě. Ubytování dětí se zajišťuje odděleně podle pohlaví s výjimkou případů, kdy se společným ubytováním vysloví souhlas zákonný zástupce dítěte. Patrová lůžka lze použít pro děti od 7 let věku. Horní lůžko musí být bezpečně přístupné a vybavené zábranou proti pádu a nepropustnou podložkou pod matrací. V průběhu zotavovací akce musí být prováděn denní úklid všech prostor sloužících zotavovací akci. Denního úklidu se mohou účastnit i děti pod vedením osob činných při zotavovací akci. Děti však nesmějí provádět úklid záchodů. Více dopodrobna je vše definováno vyhláškou.

Povinnosti organizátorů "zotavovacích akcí"

Pořadatel je povinný, kromě vhodného umístění tábora zajistit pro děti hlavně zásobování pitnou vodou, prostory a zařízení dle hygienických požadavků jako je kuchyň, sociální zařízení, ošetřovna a podobně (vše je podrobně definováno vyhláškou). Dále je zapotřebí zajistit vhodné ubytování jako chatky, stany, které mají pevnou podlahu a nepromokavý plášť a podobně ( taktéž do podrobna definováno Vyhláškou). Velmi důležité je také zajistit vhodné stravování, mít vypracovaný režim dne, zabezpečit zdravotní dozor na táboře, dále musí pořadatel splnnit podmínky účasti dětí, splnnit podmínky účasti pracovníků (Instruktor jezdectví, vedoucí tábora atd.). Je nezbytné se všemi pracovníky provést instruktáž o hygienických požadavcích, o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví. Pořadatel tábora je povinen jeden měsíc před zahájením ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví (místně příslušná krajská hygienická stanice) termín a místo konání tábora, počet dětí zúčastněných na táboře, způsob zajištění pitnou vodou a způsob zajištění stravování dětí.

Povinnosti pořadatele "ostatních akcí"

Jiné než zotavovací akce - pokud akce nesplňuje parametry zotavovací akce, tedy nemá třicet a více účastníků nebo netrvá déle než pět dnů, pak spadá akce do tzv. "ostatních akcí". Při ostatních akcí musíme zajistit minimálně následující skutečnosti: - zařízení, ve kterém akce probíhá, musí být hygienicky nezávadná - musíme obstarat zásobování pitnou vodou a to v rozsahu, jež vyžaduje zotavovací akce - vedoucí, tedy dozor a zdravotník, musí být zdravotně způsobilí a musí to být schopni doložit potvrzením od lékaře ne starším než jeden rok - kuchaři a ostatní osoby činné při stravování musí mít zdravotní průkaz a znalosti potřebné k ochraně veřejného zdraví. Jiné podobné akce pro děti nemají na rozdíl od zotavovacích akcí povinnost hlásit se na příslušné hygienické stanici, avšak zaměstnanci stanic mají právo i tyto akce kontrolovat.

Vedení tábora

Věřte mi, že pokud chcete mít úspěšný tábor, který je pro děti plný pozitivních zážitků a her, je velmi důležitý pečlivý výběr vhodného kolektivu, který se bezprostředně podílí na organizaci tábora. Jen dobrý kolektiv, který vede tábor, je zárukou skvěle prožitého táboru pro všechny jeho účastníky.

Vedení tábora - při organizaci letního dětského tábora je tedy zapotřebí, aby provozovatel tábora sestavil fungující tým, na který se může spolehnout a kterému může hlavně důvěřovat. Vedení tábora zahrnují role hlavního vedoucího, oddílového vedoucího, praktikanta, programového, nebo sportovního vedoucího, zdravotníka, kuchaře a hospodáře. Hlavní roli na koňském táboře hraje Instruktor jezdectví, který vede výcvik jezdců. Na každém táboře by měly mít tyto role zastoupení. Některé jsou dány vyhláškou, jiné na táboře oficiálně být nemusí, ale ne vždy se bez nich obejdete.

Hlavní vedoucí a jeho povinnosti - Samozřejmě nejdůležitější povinností je zajistit bezpečnost a zdraví svěřených dětí. Hlavní vedoucí má za úkol také v souladu s programem organizovat činnost oddílu a zabezpečovat denní program, spolupracovat při organizaci celotáborové hry a dalších celotáborových aktivit. Vedoucí by měli správným způsobem děti motivovat, brát ohled na jejich individualitu a dodržovat výchovné zásady. Je samozřejmostí, že by každý vedoucí měl být schopen zajistit první pomoc a také mít alespoň základní přehled o všech negativních jevech a problémech v oddíle. Před odchodem z tábora by měli vedoucí kontrolovat oblečení a vybavení dětí (čepice, svačina, nápoje, oblečení, obuv, pláštěnka apod.), kontrolovat, zda si děti nalévají nápoje do čistých lahví a celkově kontrolovat dodržování pitného režimu dětí.

Po celou dobu tábora odpovídá hlavní vedoucí za plnění všech hygienických a bezpečnostních předpisů, za práci všech táborových pracovníků, za provoz i hospodaření tábora. Je starší 18 let, měl by mít zkušenosti s prácí s dětmi a mládeží, ale i zkušenosti z práce oddílového vedoucího. Hlavní vedoucí má povinnost znát veškeré právní a jiné předpisy a také je dodržovat. Musí dohlížet na chod programu, sledovat aktivitu pracovníků, ale také zájem dětí o hry a zapojení do programu tábora, kontrolovat zajištění zdravotnické péče, řádně a svědomitě vést potřebnou dokumentaci tábora. V případě sporů kohokoli funguje jako hlavní soudce, musí to být tedy chytrý, zkušený a dostatečně asertivní jedinec. I když se na první pohled zdá, že hlavní vedoucí má na starost pouze dohled na pohodový chod tábora, musí řešit spoustu problémů a pro děti důležitých starostí, jako jsou např. probrečené večery se steskem po rodičích, včetně dne odjezdu domů, noční pomočování, hádky a spory o oblíbené koně, ale také noční vyprávění hororů. Hlavní vedoucí musí být obrněný nepřebernou trpělivostí. To on je pro děti ta hlavní vrba a věřte, že pokud mají strach, nebo si něčím nejsou jistí, budou vás chodit budit každou hodinu a vy jako vedoucí jim musíte být neustále nakloněn a to prakticky 24 hodin denně. Uvidíte, že každý den vás děti překvapí novým zážitkem, na který nakonec budete s úsměvem vzpomínat ještě pár měsíců po táboře.

Oddílový vedoucí - oddílový vedoucí musí být starší 18 let a způsobilý pro tuto práci. Po celou dobu konání tábora zodpovídá za svěřený oddíl, za jeho programovou, výchovnou i zotavovací činnost. Oddílový vedoucí musí ke každé činnosti využívat vhodné motivace, měl by zastávat roli rádce, pomocníka, důvěrníka pro svěřené děti a především by měl jít dětem příkladem.

Praktikant - pod tímto názvem rozumíme pomocníka oddílového vedoucího. Praktikant musí být starší 16 let. Praktikant nemá plnou právní odpovědnost, proto mu nelze ukládat některé práce, které by nahradily oddílového vedoucího. Praktikant nesmí bez oddílového vedoucího vést samostatně oddíl, chodit s celým oddílem dětí na výlety, sám se s dětmi koupat atd. Každému praktikantovi by měl oddílový vedoucí vytyčit jeho základní povinnosti a činnosti, které bude mít na starosti.

Zdravotník – zdravotník musí být starší 18 let a je důležité, aby měl absolvovaný akreditovaný kurz zdravotníka zotavovacích akcí a také musí mít ukončené středoškolské vzdělání. Zdravotníkem pak může být také všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, nebo studenti lékařství po absolvování třetího ročníku. V případě kontroly hygienickým pracovníkem musí být schopný doložit odbornou kvalifikaci - absolvovaný kurz, nebo pracovní smlouvu, kde je definovaná pracovní pozice, ze které je zřejmé, že se jedná o výše jmenovaného pracovníka zdravotnictví. Dále je u této funkce nezbytně důležité, aby byl zdravotník dle zákona č.258/2000 Sb. v dosahu dětí 24 hodin denně po celou dobu konání tábora a jeho účast je povinná.

Pozor! V našem případě, tedy v případě jezdeckého tábora musí být zdravotník přítomen i jako doprovod dětem při vyjížďce na koních a zdržovat se v dosahu i při výuce dětí na jízdárně! Zdravotník se také musí účastnit přípravy programu a dohlížet tak, aby fyzická zátěž byla úměrná věku dětí, které se tábora aktuálně účastní. Dále se podílí na sestavování jídelníčku, musí vést zdravotní evidenci dětí tzv. "zdravotnický deník" do kterého musí zaznamenávat veškeré podávání léků, úrazy, klíšťata, atd. a dohlížet na stav a vybavení lékárničky. Pokud se při výcviku stane nějaké zranění, doprovází zraněné dítě k lékaři, nebo na pohotovost. Zdravotník také dohlíží na dodržování hygienických požadavků, pečuje o nemocné, v případě přenosných nemocí musí vše nahlásit lékaři, který je předem domluvený v blízkém okolí konaného tábora a počítá tedy s vyšetřením dětí po telefonické domluvě takřka kdykoliv v průběhu tábora. Dále je potřeba zjištěnou přenosnou nemoc nahlásit i krajské hygienické stanici.

Hospodář - Funkce hospodáře se vyskytuje častěji na větších táborech, to znamená nad 40 účastníků. V případě menších akcí je zpravidla hlavní vedoucí schopen hospodaření vykonávat sám. Záleží ovšem na každé pořádající osobě, zda funkci hospodáře někomu přidělí nebo si tyto povinnosti zajistí na vlastní zodpovědnost. Pokud ovšem v organizačním týmu máme osobu plnící funkci hospodáře, musí mít tento člověk organizační schopnosti pro hospodářský provoz, znát vedení administrativy a finanční hospodaření (v případě zotavovací akce se jedná výhradně o jednoduché účetnictví). Dále by měl znát platné směrnice o hospodaření na táborech a všechny směrnice platné pro provoz zotavovacích akcí a letních táborů pro děti a mládež a musí být starší 18 let.

Instruktor jezdectví

Jezdecké tábory pro děti s intenzivní výukou jízdy na koni musí vést odborný instruktor, to je naprostou nezbytností, tak jako jeho spolehlivost a profesionální přístup. Instruktor může vykonávat roli hlavního vedoucího a zároveň vést výcvik, nebo může na výcvik dětí na koních dle domluvy jen dojíždět každý den v předem určenou hodinu. Není možné, aby vedl výcvik nekvalifikovaný vedoucí. Dle legislativy lze nahradit kvalifikovaného instruktora jezdectví osobou, která má vystudovanou tělovýchovnou fakultu, ale málokdy taková osoba umí vést jezdecký výcvik, tudíš bych rozhodně kvalifikovaného Instruktora jezdectví nikdy nikým nenahrazovala.

Režim dne a táborový řád

Režim dne - musí být pevně dána doba pro spánek, osobní hygienu a stravování. Doba pro spánek se odvíjí od věku účastníků. Většinou se jedná o 8.-9.hodin spánku. Režim dne musí odpovídat nejen věku, ale také zdravotnímu stavu účastníků. To samé platí taktéž o fyzické a psychické zátěži. Pokud máme v programu první dva náročné po sobě následující dny, kdy jsou děti vystaveny soustavné fyzické zátěži, musíme třetí den vyhradit odpočinku. V případě putovní zotavovací akce stanovujeme den odpočinku dle tělesné zdatnosti a aktuálního stavu účastníků. Vedoucí naší zotavovací akce jsou povinni průběžně kontrolovat oblečení, obuv a lůžkoviny dětí, aby nedošlo k jejich prochlazení, případně aby byly chráněny před provlhnutím. Je také důležité, aby dohlíželi, zda děti dodržují osobní hygienu.

Pro představu uvádíme příklad doporučeného režimu dne při koňském táboře:

7.00 budíček, ranní hygiena, jedna skupina dětí má v určitý den budíček 6.30 a v 7h odchází s jedním z vedoucích nakrmit koně senem a jádrem (skupiny se v průběhu týdne alespoň 1x prostřídají), 7.30 – 8:00 snídaně, 8.30 – 12.00 dopolední program vyvádění koní do výběhu, úklid boxů, čištění koní, sedlání a uzdění a trénink na jízdárně, 10,30 svačina (děti ji dostanou s sebou do stájí, kde se v šatně nasvačí), pitný režim je k dispozici po celou dobu dopoledního programu u koní, 12.00 oběd, 12.30 – 14.30 polední klid (stolní hry, úklid, příprava na odpolední program), 14.30 – 17.00 odpolední program např. jeden den výlet, druhý den vyjížďka po skupinkách do terénu, další den např. nácvik voltižních cviků, vyjížďka v kočáře, koupání a různé tématické hry, (16,00 – 16,30 svačina, také možnost vzít dětem s sebou), 17.00 – 18.00 svádění koní z výběhu a krmení koní (seno a jádro), 18.00 večeře, 18.30 – 21.30 večerní program (hry nebo teorie o základních vědomostech ohledně chovu koní a jízdy na koni), 21.30 – 22.00 večerní hygiena, 22.00 večerka.

Táborový řád - důležitou funkci k zajištění bezproblémového a hlavně bezpečného průběhu tábora hraje táborový řád, se kterým bychom měli seznámit vždy všechny účastníky hned při první příležitosti na začátku akce. Táborový řád je důležitý a děti musí tento řád respektovat. V táborovém řádu zazní kromě jiného hlavě věty jako "Poslouchejte pokyny vedoucích!", "Udržujte pořádek!", "Dodržujte režim dne!", "Dodržujte hygienu!", "Každý úraz či problém nahlaste vedoucímu nebo zdravotníkovi!" , "Pomáhejte mladším a slabším!", "Tábor neopouštějte bez vědomí vedoucího!", "Nerušte noční klid!", "Nepijte alkoholické nápoje a nekuřte!" a podobně.

Doprovodný program

 I když je náš tábor zaměřený z hlavní části na výcvik dětí na koních a péči o koně, je potřeba zajistit i doprovodný program. Bohužel v dnešní době jsou děti zvyklé trávit mnoho času na počítači nebo na mobilu či tabletu a některé děti se hned jako první zajímají o připojení na wifi v místě tábora. Takové děti se většinou neumí samy aktivně zapojit do programu tábora. Koňský tábor je sám o sobě na čas velmi náročný, velkou část dne se děti věnují koním (krmení, odvádění do výběhů, úklid stájí a okolí, čištění koní, samotný výcvik, vyjížďky do terénu, opět koně po ježdění ošetřují, dovádějí zpět z výběhů do stájí a nakrmí je). Práce u koní je po celodenní péči o ně pro děti fyzicky náročná. Je tedy dobré zařadit do programu i jiné aktivity, aby se děti odreagovaly. Úkolem táborů je sice co nejvíce zaplnit volný čas, aby děti nemyslely na tablety a mobily, ale musíme jim dát také dostatek času a prostoru na odpočinek. Pokud by byl program jednotvárný pouze u koní, tak nadšenci koní budou samosebou jen a jen rádi, ale některé děti by tento program začal brzy nudit. Děti, které se nudí, budou volat domů a rodiče si pak budou ztěžovat na vedení tábora. Co se týká mobilů je jen na pořadateli tábora zda mobily zakážete, nebo pouze doporučí nenechávat mobil dětem, nebo používání mobilů omezí jen na dobu odpoledního klidu, kdy můžou děti odpočívat na pokoji a zavolat rodičům. Rodiče jsou různí, někteří se bojí, aby děti mobil nerozbily, neztratily, nebo je neustále neobtěžovaly telefonáty, jiní rodiče si přejí, aby děti mobil měly a mohly s dětmi každý den komunikovat. Konečné rozhodnutí je čistě na pořadateli.

Stravování

Všechny osoby, které se podílí na přípravě stravy, nebo přichází do styku se surovinami, musí mít platný zdravotní průkaz potravináře.

Prostory pro stravování, s výjimkou ohniště, musí být vždy zastřešené a zabezpečené před nepříznivými zevními vlivy, musí zahrnovat alespoň prostory pro přípravu pokrmů, konzumaci pokrmů, mytí nádobí a skladování potravin. V prostoru přípravy pokrmů nesmí docházet ke křížení současně prováděných čistých a nečistých činností nebo postupů a úkonů, které se mohou vzájemně negativně ovlivňovat. Dále musí být denně pro děti na zotavovací akci zajištěna snídaně, přesnídávka, oběd, svačina a večeře. Při výdeji stravy lze sloučit výdej snídaně s přesnídávkou a oběda se svačinou. Součástí snídaně musí být teplý nápoj. Jedno z hlavních jídel musí být teplé. Strava podávaná dětem musí odpovídat jejich věku a fyzické zátěži. Na sestavování jídelního lístku se podílí zdravotník. Nápoje musí být pro účastníky zotavovací akce k dispozici po celý den. Uchovávají se v krytých nádobách s výpustným kohoutem nebo se rozlévají přímo z originálních balení.

Hygienické požadavky na provozovny stravovacích služeb (kuchyně) jsou stanoveny vyhláškou č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných.

Jak dítě přihlásit?

 Rodiče své děti k účasti na táboře mohou přihlásit jen prostřednictvím řádně vyplněné přihlášky. Řádně vyplněná přihláška doručená pořadateli tábora je pro rodiče závazná. Rodiče odesláním přihlášky vyslovují souhlas s uvedenými "Všeobecnými podmínkami" účasti na dětských táborech a rekreacích. Za odmítnutí přihlášky se považuje její nepotvrzení poskytovatelem tábora. Zákazník je povinen oznámit všechna známá zdravotní omezení nezletilého dítěte, popř. sdělit informace o aplikovaných lécích či zdravotních pomůckách a dítě těmito léky a pomůckami na tábor vybavit.Veškerá rizika spojená se zdravotním stavem dětí nese výhradně sám rodič. Je třeba si uvědomit, že poskytovatel tábora nenese odpovědnost za ztrátu nebo poškození cenných věcí a předmětů, které nejsou na akci vhodné, zejména se jedná o šperky, větší obnos peněz či elektronika, proto si rodiče musí na vlastní riziko rozmyslet, čím děti na tábor vybaví.

Co budou děti na táboře potřebovat?

Věci povinné: v den nástupu nutno odevzdat: 1. list účastníka 2. průkaz pojištěnce (nebo kopii) 3. očkovací průkaz (nebo kopii) 4. předložit doklad o zaplacení tábora-pouze k nahlédnutí 5. pravidelné léky.

Dále s sebou: pláštěnka (ne deštník!), gumáky, přezůvky, sandály, sportovní obuv, malý batůžek (k vodě, na výlety), plastová láhev na vodu, plavky, osuška, neplavci-nafukovací křidélka nebo nafukovací kolo, pokrývku hlavy (šátek nebo kšiltovka), kapesníky, pyžamo, spodní prádlo, punčocháče, trička krátký i dlouhý rukáv (raději barevná), 2 tepláky (dlouhé kalhoty, elasťáky), mikina, šusťáková bunda nebo celá souprava, mýdlo v pevné krabičce, zubní kartáček, pasta, žínka, hřeben, opalovací krém, sluneční brýle, toaletní papír-1 ks, psací potřeby, bloček (sešit).

Na koně: triko s dlouhým rukávem nebo flanelovou košili, dlouhé kalhoty nebo tepláky (kdo má tak rajtky-jezdecké kalhoty), gumáky (kdo má tak chapsy-jezdecké návleky na holeně), jezdecká přilba (kdo vlastní, popřípadě bývá k dispozici na půjčení). Tyto věci si děti dávají většinou do igelitové tašky a nechávají si je celý týden v šatně u koní.

Věci doporučené: stolní hry (karty, pexeso), dopisní papír, obálky se známkami, kapesné v peněžence, maska na karneval, repelent.

Den příjezdu

Při příjezdu na tábor se vyberou od zákonných zástupců prohlášení o bezinfekčnosti dětí (bez nich nelze vzít účastníka na tábor) a karty pojištěnce či jejich kopie.

Zdravotník by měl osobně s každým rodičem probrat, zda jsou uvedeny všechny zdravotní skutečnosti, popřípadě vybral léky, které děti užívají, měl je u sebe a dohlížel, aby je děti užívaly dle doporučení.

Před zahájením zotavovací akce, mezi jejími jednotlivými běhy a po ukončení zotavovací akce musí být proveden úklid a úprava všech prostor sloužících zotavovací akci. Rodiče v den příjezdu totiž děti doprovodí do přidělených pokojů a tak je více než vhodné, aby bylo vše již předem nachystané, aby nezačaly zmatky s povlečením a peřinami po příjezdu rodičů. To pak nepůsobí dobře, natož kdyby na pokoji nebylo ani uklizeno.

"Koňský tábor" aneb co tedy od něj očekávat?

Koňský tábor nebo také prázdninové jezdecké kurzy pro pokročilé i začínající děti by měly splňovat několik kritérií pro ošetřování koní dětmi a pro jejich výcvik. Tábor by se tedy měl konat v těsné blízkosti jezdeckého areálu s krytou halou (pro případ nepřízně počasí) a venkovní jízdárnou. Výcvik i práci s dětmi musí zajišťovat kvalifikovaný Instruktor, který zaručuje odborné vedení výcviku dětí a profesionální přístup. Během 7denního turnusu by měly děti absolvovat alespoň 7 lekcí jízdy na koni. Všechny lekce musí být vždy přizpůsobeny jezdeckým zkušenostem jednotlivých dětí. Samozřejmostí je výcvik začínajícím dětem usnadnit a uzpůsobit přímo na míru, k těmto účelům slouží výcvik, který probíhá na lonži. Děti se mimo jiné naučí zásady bezpečnosti, základy ošetřování a péče o koně, sedlání a uzdění, základy ježdění, základy chovu koní, atp. Účastníci jsou vždy rozděleni do skupin dle svých znalostí. Kurz bývá zaměřen na intenzivní práci s účastníky tábora a to individuálně dle dovedností dětí od úplných základů po pokročilé jezdce. Dětise učí základy jízdy na koni, základy drezurního a skokového ježdění, dále si zdokonalují sed a jeho působení na koně. Na většině koňských táborech se pro zpestření děti učí základním voltižním cvikům, neměla by alespoň 1x za turnus chybět vyjížďka do přírody, na závěr se téměř vždy konají jezdecké soutěže dle dovedností, které se děti na táboře naučily. Soutěže jsou vždy přizpůsobenyjezdeckým zkušenostem dětí. Soutěží se tedy v různých disciplínách jako je například jízda zručnosti (pro ty méně zdatné, které může doprovázet i vodič), pokročilejší jezdci se účastní základních drezurních soutěží, parkurových soutěží dle dosaženého výcviku a výborným doplňkem je i soutěž v teoretických znalostech, které se děti v průběhu tábora naučily.

Reklamace tábora

V případě, že rozsah nebo kvalita služeb akce neodpovídá smluvním podmínkám, vzniká zákazníkovi právo reklamace. V průběhu tábora je zákazník povinen případnou reklamaci uplatnit bez zbytečného odkladu tak, aby mohla být včas sjednána náprava na místě samém. V zásadě platí, že reklamace, má-li splnit svůj účel, musí být uplatněna ihned poté, co zákazník zjistí skutečnosti, které mohou být předmětem reklamace tak, aby závadný stav byl neprodleně odstraněn, služba doplněna nebo poskytnuta nově. Pro uplatnění reklamace musí být předloženo písemné potvrzení vzniklých škod nebo poruch plnění podepsané zástupcem poskytovatele. Bez tohoto potvrzení nebude reklamace uznána. Pokud nebude reklamace uplatněna okamžitě na místě, zmenšuje se nebo zcela zaniká nárok zákazníka na náhradu všech později vzniklých škod, které by při včasném oznámení nevznikly nebo mohly být odstraněny. Reklamace tábora musí být uplatněna písemně u poskytovatele bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců od skončení tábora.

Legislativa dětských táborů aneb co všechno si pořadatel musí prostudovat

Na pořádání táborů se vztahují obecně závazné právní předpisy.

Zákony:

• Nový Občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

• Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (vyhláška 30/2001 Sb.) ve znění pozdějších předpisů

• Lesní zákon č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

Vyhlášky:

• Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti

• Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných

 

Článek 5. Kolika

Kolikové onemocnění

Než si řekneme vše o kolikovém onemocnění, podíváme se na to jak poznáme zdravého koně od nemocného. Někdy jsou příznaky koliky slabé a člověk je takřka nepozná, ale nástup a intezita bolestí může být pak o to rychlejší a průběh pak může být bez včasného zásahu veterináře i fatální. Je zapotřebí si všímat během dne chování koní jak ve stáji tak ve výběhu. Všímat si zda koně přijímají krmení s chutí jako obvykle, že jsou veselí a ve výběhu nestojí apaticky. Podíváme se co vše lze pozorovat u zdravého koně a jak se projevuje kůň nemocný.

Zdravý a nemocný kůň

Zdravý kůň je veselý, plný energie a má jiskru v oku. Spojivky a sliznice nozder zdravého koně jsou růžové. Může se stát, že sliznice zčervenají, to pak může znamenat akutní zánět sliznice, nebo části těla. Sliznice mohou dále také zbělat. Bílá sliznice nám naznačuje anémii nebo také možnou ischémii. Ischémie je místní nedokrvenost tkání a orgánů, která má příčinu v uzávěru přívodné tepny (místní anemíe). Dále se můžeme setkat s bledě růžovou sliznicí a ta značí anémii. Anémie čili chudokrevnost je snížení koncentrace hemoglobinu v krvi. Pokud jsou sliznice zbarveny jasně purpurově, naznačuje to dýchací těžkosti. Může se objevit i žluté zbarvení sliznic, které bývá známkou jaterních onemocnění. Popíšeme si způsob provedení zkoušky CRT (capilary refile time –čas kapilárního plnění) a uvedeme si, co se podle ní dá usuzovat. Když přiložíme prst na dásně koně a přitlačíme ho na chvíli, pak po oddálení prstu se objeví světlý jakoby otisk prstu, který má do cca 3 sekund zase zrůžovět. Tato zkouška nás informuje, zda dobře pracuje srdce a cévy a zda je v cévách dost tekutin (dost krevní plazmy). 

Zdravého koně poznáme již při prvním pohledu na jeho srst, ta bývá hladká a lesklá a kůže by měla být přiměřeně volná. Je-li kůže napjatá, může to ukazovat na onemocnění koně, nebo může být napjatá kůže také známkou zamoření červy. Ztrácí-li kůže elasticitu bývá to důsledkem dehydratace, která je velmi nebezpečná pro koně. U koní se provádí zkouška kožní elasticity nad lopatkou, kde vytáhneme kožní řasu a pustíme ji. Kožní řasa by se měla ihned vyrovnat. Tato zkouška nám slouží právě k posouzení dehydratace.

Nohy koně by měli být chladné a bez otoků, které mohou signalizovat zánět. Každé onemocnění se projevuje u koní většinou změnou chování. Proto je důležité sledovat koně kdykoliv je to možné, aby jste rozeznali normální chování od náznaků nemoci každého koně individuálně. Koně se musejí bezpodmínečně očkovat proti tetanusu a chřipce. Je-li kůň nemocný, objeví se většinou zpočátku nechutenství a takzvaná skleslost koně až apatie. Při kolice projevuje kůň bolesti ohlížením se na postižené místo, nepřirozeným držením hlavy, krku či ocasu, silným pocením nebo zrychleným dýcháním a nervozitou. Koně chované ve špatném prostředí a ve špatných podmínkách rychle ztrácí kondici, při špatné výživě vyčnívají kyčelní hrboly, kosti jsou jasně vidět, slabiny jsou propadlé, žebra jdou zřetelně vidět, pod ocasem jdou vidět prohlubně, páteř ostře vystupuje a na krku a zádi chybí svalstvo. Drbe-li si kůň o ohradu nebo stěnu v boxe kořen ocasu jde většinou o začervení koně a je potřeba odčervit, může to ale znamenat i projev kožního onemocnění – ekzému. Hlavní příznaky nemocného koně bývají apatie, svěšená hlava a krk, uší jsou skleslé, kůň se nezajímá o dění kolem, postává ve výběhu bez zájmu o pastvu a podobně. Tělesná teplota je zvýšená a sliznice nozder a spojivek je bledá, žlutá nebo výrazně červená. Kůň nemá chuť ke žrádlu, nebo nedožírá krmnou dávku. Velmi nám také napoví o zdravotním stavu koně jeho výkaly. Trus koně má být dobře utvářený, má být vlhký ale nesmí být řídký. Důležité je, aby neměl trus výrazný pronikavý zápach. Dále se můžeme řídit i koňskou močí, která je u zdravého koně slámově žlutá. Pozorujeme-li hustou nebo tmavě zbarvenou moč, může se jednat o onemocnění ledvin, nebo také o černé močení (nemoc nazývanou také sváteční nemoc). Pokud pozorujeme u koně nadměrné močení, může se jednat o nachlazení, nebo může být časté močení příznakem cukrovky. Pokud kůň stojí v nepřirozené pozici a spouštění moče je po kapkách bývá příznakem zánětu močového měchýře.

Měření teploty, dechu a tepu neboli Trias koní

Rektální teplota

Hříbata 1 - 14 dnů stará - 38,8 - 39,8°C

Hříbata 1 - 4 roky - 37,5 - 38,5°C

Dospělí koně - 37,5 - 38,0°C

Při měření teploty zasuneme konec teploměru natřený krémem do konečníku asi 4-5 cm hluboko. Při použití digitálního teploměru, musíme po zasunutí do konečníku teploměr aktivovat a ten cca po 30 sekundách (po naměření teploty) začne pípat. Při použití rtuťového teploměru, musíme teploměr před zasunutím do konečníku sklepnout. U rtuťového teploměru je důležité jej ponechat zasunutý po dobu cca 2 minut. Ať již použijeme digitální teploměr, nebo rtuťový teploměr, po celou dobu měření teploty jej musíme přidržovat. Normální teplota u zdravého, dospělého koně je 37,5 - 38,0 °C. U hříběte se normální teplota pohybuje kolem 37 - 39°C. Pokud budeme teplotu měřit hned po ránu, bude nejnižší. Naopak po fyzické zátěži se teplota koně může zvýšit až na 41°C. Návrat na normální telotu po fyzické zátěži může tvat i hodinu. Máme-li podezření na onemocnění koně a potřebujeme zjistit, zda je vysoká teplota příznakem onemocnění nebo následkem fyzické zátěže, měříme každou čtvrthodinu.

Počet dechů v klidu

Hříbata 1 - 14 dnů - 18 - 26

Hříbata 1 - 4 roky - 14 - 18

Dospělí koně - 8 – 16

Při měření dechu je důležité sledovat (klidně s odstupem od koně ať se nesresuje) ze strany jak se hrudník s každým nádechem zvedá a klesá. Normální dechová frekvence u zdravého koně je 8 - 16 vdechů za minutu. U zdravého koně při dýchání v klidu není tak dobře rozeznatelný pohyb. Je-li kůň nemocný, bývá dýchání zrychlené a velmi dobře rozeznatelné.

Počet tepů v klidu

Hříbata 1 - 2 dny - 100 - 120

Hříbata 14 dnů - 80 - 90

Hříbata 3 - 6 měsíců - 64 - 76

Hříbata 6 - 12 měsíců - 48 - 72

Mladý kůň 1 - 2 roky - 40 - 56

Dospělí koně - 28 – 40

Při měření tepu si klidného koně jednou rukou přidržíme za hlavu, pokud by byl kůň neklidný, použijeme ohlávku. Přiložíme špičky prstů druhé ruky zespodu čelisti pod žuchvu. Pod žuchvou nahmatáme tepnu. Důležité je mít u sebe hodinky a začít měřit tep po zahájení stopování času. Normální tep je 80 - 120 tepů za minutu u hříbat a u dospělého koně 28 - 40 tepů za 1 minutu. Nemusíme měřit celou minutu, stačí nám změřit 15 sekund a naměřenou hodnotu pak vynásobit čtyřmi, aby jsme dostali počet tepů za 1 minutu. Je-li kůň nemocný, jeho tep se zrychluje.

Kolika

Jakékoliv příznaky bolesti břicha koně (kolikové onemocnění) se nesmí brát na lehkou váhu. Problémem koliky je totiž odlišit závažnost onemocnění od relativně nedůležitých problémů až po život ohrožující bolesti. Proto všechny případy bolesti břicha už od samého počátku nepodceňujeme. Normální zvuky při poslechu z dutiny břišní jsou dlouhé, hrčivé s kratšími šustivými zvuky mezi tím, doba bez zvuku je maximálně 2 minuty. Více zvuků než obvykle je známkou hladu, činnosti trávícího ústrojí, zánětu střev nebo nervozity koně. Méně zvuků než obvykle je příznakem onemocnění nebo koliky - pohyb střev se zpomaluje. Vysoké, třaskavé zvuky střídané periodami ticha jsou známkou hromadění plynů (příznak koliky). Bolest je způsobena zvýšeným pohybem nebo naopak ochabnutím střeva. Dále pak hromaděním střevního obsahu a roztažením střevní kličky. Intenzita kolikových bolestí závisí na stupni poškození střevních kliček, na jeho náplni a roztažení plynem.

Jaké známe typy kolik

• Plynová kolika

Plynová kolika vznikne tvořením plynů ve střevech, nejčastěji v tlustém střevě a v konečníku. Plyn střevo napíná a tím způsobuje bolest. Tento typ koliky lze snadno vyléčit, ale vždy je důležité se přesvědčit zda nejsou další komplikace. Plynová kolika je provázena poměrně intenzivními kolikovými bolestmi. U plynové koliky se zvětšuje objem celé dutiny břišní. Jedná se většinou o problémy způsobené zkrmováním nevhodného krmiva a jeho následným zkvašením.

• Zácpová kolika (střevní obstrukce)

V tomto případě se střevo ucpe pevnou masou potravy, která omezí nebo úplně zastaví průchod zažitiny střevem. Nejčastěji dochází k zácpám v tlustém střevě v jedné z flexur. Vhodnou léčbou lze tuto koliku snadno vyléčit a při prvním podezdření na to, že se kůň přecpal koncentrovaného krmiva ihned zavoláme veterináře, jelikož při přecpání krmivem, které po navlhnutí naboptná může dojít k přeplnění žaludku. Koně mají malý žaludek a navíc nemohou zvracet a tak se může stát, že dojde k rozšíření žaludku nebo k prasknutí žaludku. U této koliky jsou bolesti mírnější, kůň často a déle leží. Kopání ani válení nemusí být postřehnutelné, po provádění koně dojde k ústupu kolikových bolestí, které se ale za několik hodin opět objeví. Kůň kálí omezeně nebo nekálí vůbec. Zácpa jako taková neohrožuje bezprostředně život koně, pokud je léčená. Bez ošetření veterinářem dochází během několika dní k odumření postižené části střeva a kůň následkem celkové otravy organismu (sepse) uhyne.

• Křečová kolika (spastická)

Někdy kolika vznikne ze zvýšených střevních kontrakcí. Tento typ koliky je nejčastější. Vztahy střev způsobují bolest. Kůň zažívá náhlé kolikové bolesti různě silné intenzity, které vznikají často po velké a nepravidelné zátěži nebo po nakrmení velkým množstvím krmiva. Bolestivost je způsobená zvýšeným pohybem střev. Peristaltika bývá někdy slyšitelná i na dálku a tento stav může být provázen i průjmem. U této koliky ustupují bolesti často ihned pokud koně delší dobu provádíme. Křečová kolika může být i komplikovaná. Může dojít ke změně polohy střeva, proto je nezbytné zamezit zvířeti válení, a řešit vše s veterinářem. Také tyto případy se většinou snadno vyléčí.

• Zánět střev (enteritída)

Někdy může být bolest břicha způsobena zánětem tenkého nebo tlustého střeva. Je provázena často mírnějšími kolikovými bolestmi, s delším průběhem. Teplota, křeče a průjem mohou být dalšími příznaky.

• Peritonitída (zánět pobřišnice)

Klinické příznaky zánětu pobřišnice jsou často značně variabilní a nespecifické. Se zánětem podbřišnice se můžeme setkat například po komplikovaném porodu nebo kastraci. Při nešetrném rektálním vyšetření může dojít k poranění rekta a následně k zánětu podbřišnice. Nebo také dochází k peritonitídě při chronickém onemocnění orgánů v dutině břišní.

• Strangulace (zaškrcení střeva)

Jde o velmi závažné kolikové onemocnění, kdy dochází ke změně polohy a zaškrcení střevní kličky, omezí se krevní zásobení střeva, postižená část začne odumírat. Jedná se o zauzlení střevních kliček. Tento typ kolik je většinou doprovázen výraznou bolestivostí, kůň těžce dýchá, potí se, vstává, lehá, nereaguje nebo reaguje pouze omezeně na analgetika podaná veterinárním lékařem. Včasný chirurgický zákrok je jedinou možnou cestou vedoucí k záchraně pacienta. Při změně polohy střeva jde o hodiny. Často jsou pacienti přiváženi na kliniku ve stavu vážného šoku s několika metry odumřelého střeva nebo s rupturou (prasknutím) žaludku. Při této kolice vám kůň pravděpodobně nebude reagovat na jakákoliv analgetika a bude trpět výraznými kolikovými bolestmi. V tomto případě má majitel pouze dvě možnosti, a to zvíře odvézt na kliniku nebo ho nechat ve stáji uspat. Operace se nemusí vždy vydařit a majitel musí počítat s náklady minimálně okolo 50 tisíc, v případě možných komplikací se cena za veterinární náklady může zvyšovat i na částku 150tisíc. K úhynu může dojít vlivem sepse a selhání organismu pacienta, vše záleží na včasném zásahu veterináře a včasném převozu na kliniku.

• Dislokace (zauzlení) střeva

Změna polohy střev - zauzlení neboli torze. Při změně polohy se část střeva dostane do abnormální pozice v dutině břišní. K zauzlení neboli torzi dojde tehdy, když se kus střeva otočí. V tomto případě rozhoduje o životu koně včasný operační zákrok.do této kategorie kolik, které způsobují takřka polovinu všech úhynů kolikového původu, zahrnujeme torzi (přetočení) velkého tračníku a slepého střeva, volvulus (zauzlení) tenkého střeva nebo malého tračníku, flexi (ohnutí kolem příčné osy) různých úseků střeva, strangulaci (zaškrcení střeva), invaginaci (vsunutí střev do sebe), hernie (kýly) atd. Patří mezi velmi závažná onemocnění projevující se rychlým nástupem intenzivních a stále přetrvávajících kolikových bolestí. Charakteristický je rychlý vzestup tepové frekvence na hodnotu 80 tepů za minutu a více. Střevní peristaltika je zprvu zrychlená, později dochází k pozvolnému zpomalení až k zástavě s pomalým postupným rozvojem plynatosti, komplikované cirkulačními poruchami. Prognóza léčby u těchto případů je velmi obtížná, vyžaduje specifickou diagnostiku podpořenou laboratorním vyšetřením a často i urgentní operativní řešení.

• Tromboembolická kolika

Tromboembolická kolika je způsobená parazity. Larvální stádia parazitů, zejména strongylů poškozují artérie vyživující stěnu střevní. V cévách se vytváří výdutě, uvolňují se krevní sraženiny, které při ucpání cévy vedou k odumření stěny střeva vyživované touto cévou. Následkem může být změna polohy nebo odumření části střeva. Migrující larvy mohou poškodit i inervaci střeva. U hříbat se často můžeme setkat s invazí škrkavek, která může vést až k úplnému omezení průchodu střeva. Invaze tasemnicí může způsobit vchlípení části slepého střeva do tlustého střeva.

Proč koně trpí kolikou
Koně mají poměrně malý žaludek, vstup jícnu do žaludku je opatřen svěračem, který brání zpětnému chodu zažitiny, kůň tak nemůže zvracet. Jícen probíhá po levé straně průdušnice a dopravuje potravu do žaludku. Z dutiny ústní přestupuje přijatá potrava přes hltan a jícen do žaludku. Dolní úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem, což koni neumožňuje zvracení. Tenké střevo je zavěšeno na dlouhém okruží, snadno pak může dojít ke změně polohy střeva. Tlusté střevo je volně uložené v dutině břišní koně. Vlivem nepřirozených a stresových faktorů jako je nepravidelná zátěž a nepravidelný režim krmení, dochází ke změně v rovnováze. Křeče střeva vedou ke vzniku kolikových bolestí. Zvýšený pohyb střevních kliček může vést ke změně polohy střeva, může dojít k zauzlení kliček tenkých střev, ke vsunutí jedné kličky do jiné, k otočení nebo zahnutí sloh tlustého střeva.

Příznaky a příčiny koliky

Kůň leží více než obvykle, opakovaně si lehá a vstává, stojí natažený jako by chtěl močit, ohlíží se ke slabině, padá na zem, kope zadní končetinou po břiše, hrabe a válí se. Kůň může zaujímat nepřirozené polohy jako například polohu sedícího psa při zvýšené náplni a roztažení (dilataci) žaludku, nebo polohu kdy je kůň celý natažený se zakročenýma zadníma končetinama- tato poloha koně signalizuje často tzv. močovou koliku, kůň se dle majitele snaží močit a nemůže- postavení je typické i při zácpové kolice. Příčinou kolikových onemocnění jsou nejčastěji dietní chyby, kdy je zkrmováno nekvalitní, plesnivé, nebo zapařené krmivo. Dále zkrmováním snadno zkvasitelných krmiv jako je jetel, vojtěška, luštěniny, nebo velké množství jablek. Zkrmení většího množství chleba například cizími lidmi v ohradě je také důsledkem kolikového onemocnění. Důležité je dodržovat pravidelný režim krmení a při změně krmiva postupovat postupně než přejdeme na nové krmivo. Dále musí být k dispozici 24h denně čerstvá nezávádná voda. Náhlé změny v krmení, nepravidelné krmení nebo napájení zvířete, zkrmování velkého množství nestravitelného krmiva to vše vede k zažívacím potížím. K pravidelnému krmení patří i pravidelná přiměřená práce koně. Koliky mohou totiž být vyvolané i změnou pracovního režimu, náhlou velmi intenzivní nebo nepravidelnou zátěží, přepětím nebo naopak úplnému omezení pohybu zvířete. Velmi důležité je také pravidelné odčervování koní.

Co musíme udělat při kolice

V první řadě ihned přivoláme veterináře a popíšeme příznaky, které kůň má. Je potřeba posoudit intenzitu kolikových bolestí a vše po telefonu popsat. Mezi tím, než veterinář přijede nenecháme koně lehat a válet se, odebereme veškeré krmivo a podestýlku, změříme koni teplotu, a až do příchodu veterináře koně vodíme, uleví to bolesti. Pokud by si kůň při vodění chtěl lehnout a vyválet se, nesmíme mu to dovolit, mohlo by dojít k zauzlení střev. Pokud se kůň silně potí a venku je zima, přehoďte mu deku. Pokud se vám koník nějak nelíbí, ale netrpí nijak velkými bolestmi, můžete ho nejdříve zkusit povodit, odebrát podestýlku a pozorovat ho. Nezlepší se jeho stav a bolesti začnou nabývat na síle zavolejte veterináře a koně voďte až do jeho příjezdu. Důležité je vědět, že čím déle kolika trvá, tím vážnější je stav. To znamená, že když ráno přijdete do stáje a kůň se očividně několik hodin né-li celou noc trápil bolestmi, je celý zpocený, nervózní a vysílený, ale i tak dokola vstává a lehá si, box je celý rozhrabaný ihned volejte veterináře. Trvá-li kolika několik hodin a ještě k tomu bez dohledu přes noc, může být již střevo nevratně změněno.

Prevence koliky

Abychom předcházeli kolikovým onemocněním, dodržujeme pravidelnou dobu krmení, po krmení necháme koním alespoň hodinu klid na strávení. Důležité je pravidelné odčervování koní. Odčervujte dospělého koně preventivně 3-4x ročně, hříbata a mladé koně do 2 let častěji, cca ve dvouměsíčních intervalech, střídejte použité preparáty a 2x do roka proveďte koprologické vyšetření, pak se může dle výsledků vyšetření odčervit cíleně. Koně musí mít zajištěný nepřetržitý přísun vody, krmíme pouze kvalitním krmivem a dodržujeme pravidelný pracovní režim koně. Pokud je kůň z důvodu zranění uzavřen v boxe, nechte jej stát raději na pilinách a snižte přísun jádra. Dále je zapotřebí 1x ročně nechat koním zkontrolovat zuby. Pokud má kůň problémy se zuby pak krmivo dostatečně nerozmělní. Špatně rozmělněné krmivo může být důvodem vzniku zácpy.

 

 

Článek 6. Tréninkové plány

Tréninkové plány a deníčky – jsou důležité?

I ti nejlepší trenéři musí mít na každého koně individuálně sepsaný tréninkový plán. Cílem tréninkového plánu a dodržování pravidelných tréninků je co nejlépe připravit koně na zkoušky či na závodní sezónu. Organizování a připrava tréninkových lekcí spadá do kompetence trenérů nebo instruktorů, kteří Vám sepíší rozpis výcviku přesně na míru. Pokud si chcete tréninkový plán rozepsat sami, rozdělte si velké úkoly na menší části a postupně se pak přibližujte k závěrečnému velkému cíli. Každý další úkol by jste měli stavět na již hotovém tréninku, aby se váš kůň neustále zdokonaloval. Držte se svého plánu do určité míry, né vždy půjde všechno přesně podle Vašich představ, když vám nějaký cvik bude trvat déle, než jste předpokládali, nic se neděje, dejte koni dostatek času, aby cvik správně pochopil. Do tréninkového deníčku si rozepište proběhlé tréninky detailně a poznamenejte si také, který daný cvik je potřeba ještě dopilovat. Tréninkový plán tak jako vedení tréninkového deníčku je pro správný trénink koní velmi důležitý.

Tréninkový plán

Správný tréninkový plán znamená dlouhodobou přípravu koně, aby se kůň ve všech ohledech lépe vyrovnal se zátěží při sportovních disciplínách. Plánovaná příprava musí probíhat systematicky, přiměřeně, cílevědomě a dlouhodobě. Je nezbytně nutné posuzovat možnost tréninku vždy podle konkrétního koně (plemeno, věk, zdravotní stav, kondice...), do tréninku by měl jít kůň hlavně zcela zdravý, nejlépe uděláte, když koně necháte zkontrolovat veterinářem a fyzioterapeutem. Tréninkový cyklus je složen z pracovní a klidové části, tedy částí vyhrazených pro odpočinek. Velmi důležité je dodržovat klidové části, aby jsme koně nepřetížili. Přetrénování a chronická únava je pro koně velmi bolestivá, kůň se stává apatickým, odmítá krmnou dávku a postává ve výběhu na místě bez chuti do života. Dle toho, do jaké sportovní disciplíny chceme koně zařadit, určujeme požadavky v tréninku, aby byl kůň řádně připravený na vybranou sportovní disciplínu a bez problémů byl schopen překonat dané překážky či vzdálenost v co nejlepším čase jak fyzicky, tak i psychicky.

Tréninkový deníček

Tréninkový deníček je velmi důležitý. Zapisují se do něj přímo lekce, které s koněm ten den trénujeme a můžeme pak s odstupem času sledovat jak výcvik koně probíhal. Spousta jezdců používá tento deníček nejen skrz tréninky, kdy si zapisují co který kůň kdy dělal za práci, ale také do něj uvádějí záznamy jako veterinář, kovář, krmná dávka, změna krmné dávky, atd.

Definice

Trénink – je účelně plánovaný dlouhodobý proces, kterým se organismus koně adaptuje na stále opakující se přiměřené a systematické zatížení. V jeho průběhu se vytvářejí nové podmíněné reflexy a probíhá zde i morfologické a funkční přizpůsobení. Trénink koně je nezbytný nejen pro adaptaci organismu na zátěž a koordinaci pohybů, ale také pro rozvoj poslušnosti, dále také pro přizpůsobivost koně a jeho zdatnost. Tréninkové metody jsou promyšlený a hlavně cílevědomý způsob, jak rozvinout a upevnit pohybové vlastnosti tolik potřebné pro požadovaný výkon koně.

Zdatnost – je nezbytným předpokladem, aby organismus fungoval efektivně s optimální účinností a také hospodárností. Je to souhrn předpokladů organismu koně optimálně reagovat na různé podněty a je podmíněna zejména fyziologickými funkcemi organismu. Tělesná zdatnost je tedy schopnost řešit úkoly s dostatkem energie, pohotově a bez zjevné únavy.

Výkonnost – je schopnost koně opakovaně podávat určitý výkon na stejné úrovni. Danou výkonnost koně neposunují vpřed pouze materiální podmínky, záleží na komplexu činitelů, které jsou dány i geneticky - endogenní faktory, a nebo jsou na koni nezávislé - exogenní faktory (ovlivněné prostředím). Sem patří například stupeň výcviku, dále také způsob odchovu, kvalitní výživa koní, dobré podmínky ustájení, péče a ošetřování, v neposlední řadě také počasí a klima, dále terén, půda a způsob využití či dovednost jezdce a trenéra.

Trénovanost – je schopnost koně lépe odolávat individuálnímu zvyšování intenzity při práci, která vzniká vlivem systematického tréninku, současně se pak zvyšuje výkon koně při sportovním tréninku s cílem stále zvyšovat dosaženou sportovní výkonnost.

Tréninková jednotka a tréninkový cyklus – tréninková jednotka je postavená na základní formě každého jednotlivého tréninku. Tréninková jednotka a její struktura má rozhodující význam z hlediska zvyšování výkonnosti. Tréninkový cyklus má stanovený cíl za předem určené období, uplatňuje se hlavně jako základní forma, na které je pak založený systematický a dlouhodobý růst výkonnosti.

Kondice a sportovní forma – kondice je pohybová zdatnost organismu, která je dosažená v průběhu tréninku, dále se s vyšší úrovní kondiční přípravy dále zlepšuje také psychická odolnost vůči zátěžování stresem při změně tréninkového prostředí a náročnosti. Kondice je tedy současný výživný stav koně, vzhledem k jeho požadovanému výkonu. Dobrá kondice předpokládá také dobrý zdravotní stav. Sportovní forma je stav koně, který mu umožňuje dosahovat maximálních výkonů odpovídajících sportovnímu stavu trénovanosti.

Sestavení tréninkového plánu

Někteří trenéři a jezdci si většinou sestavují plány na jednotlivé měsíce, někdo si například dělí rok do cyklů jako je odpočinkový, přípravný, předzávodní, atd. Někteří si naplánují několikatýdenní bloky přesně podle naplánovaných závodů atd. Rozdělit tréninkový plán je vhodné na období přípravné a období hlavní. Přípravné období trvá 4 – 6 týdnů a mělo by koně připravit pro vlastní hlavní období, které trvá 5 – 8 týdnů a končí zahájením závodní sezony. Musíme si uvědomit, že tréninkový plán se sestavuje každému koni na míru, tudíš mladý kůň bude mít tréninkový plán méně náročný a zaměřený na základní výcvik. Pro staršího koně sestavujeme tréninkový plán dle jeho možností, kondice, stáří, krmné dávce a zaměření pro které koně využíváme. Začínáme-li s výcvikem mladého koně, musíme dbát na to, aby trénink nebyl obtížný a stresující. Z toho důvodu je pro nás na prvním místě, sestavit tréninkový plán tak, aby trénink koně co nejvíce bavil a zatěžoval ho vždy přiměřeně jeho schopnostem. Tréninkový plán pro přípravu koní, jak jsme si již pověděli, je specificky vypracován pro každého koně zvlášť. Rozdíly jsou v přípravě různě starých a různě zkušených koní a také koní pro jednotlivé jezdecké disciplíny.

Všestranný vs. Specializovaný výcvik

V začátcích (ať již se jedná o mladého začínajícího koně, nebo o koně, který se vrací do prácovního zatížení po pauze) by měl převažovat trénink všestranně rozvíjející. Jedná se o počáteční návyk koně na zátěž tzv. nadýchání, dále adaptaci jeho oběhového systému a nárůstu energetických rezerv ve svalech. Nejlepší je koně pro začátek začít lehce zatěžovat v terénu, kde po něm zpočátku nežádáme ohnutí na kruhu ani v obratech, které by musel na jízdárně provádět. Na jízdárně nebo v terénu s koněm postupně zvyšujeme dobu opohybování se v kroku, klusu a ve cvalu. Zatím po koni nevyžadujeme žádné velké výkony. Hlavně rychlost zvyšujeme velmi postupně a systematicky posléze začínáme zařazovat prvky specializovaného výcviku (skoky, drezurní cviky...).

Mladý kůň, který je v remontním výcviku (první rok pod sedlem) musí všestranným tréninkem dostat základ tzv. „od všeho", umožníme mu tedy jak drezurní průpravu tak i skoky. Mladý kůň musí dále strávit spoustu práce v terénu, který mu napomáhá ke získávání stále lepší rovnováhy. Až postupným všestranným tréninkem zjišťujeme, jak se kůň po všech stránkách rozvíjí a který specializovaný trénink by mu vyhovoval. Nyní se již poměr mezi všestranným a specializovaným výcvikem obrací ve specializaci koně podle jeho konkrétních dispozic. Nezapomínejme, že všestranný výcvik slouží jak k fyzickému tak i k mentálnímu uvolnění. Silový trénink v kopcích je velice prospěšným doplňkem práce kteréhokoli sportovního koně. Specializovaný trénink tedy neznamená věnovat se pouze „dané disciplíně". Pokud tedy trénujeme koně do jedné disciplíny, neznamená to, že se nemůžeme věnovat určité dny všeobecné práci. Střídáme dny, kdy se věnujeme speciálně té disciplíně, která se nás aktuálně týká, se dny odpočinku a dny všeobecného všestranného tréninku.

Tréninkové metody a tréninkové období

Tréninkové metody - Ve výběru tréninkových metod, je nutné řídit se podle různých kritérií, která nám vyčlení nejvhodnější způsob přípravy koně do požadované sportovní discipliny. Různá kritéria jako je věk a zdravotní stav, jsme si řekli již výše, ale samozřejmě přizpůsobujeme tréninkový plán i stávající kondici koně. Již zmíněnému věku se musí přizpůsobit intenzita i frekvence zátěže. Tréninkovou metodu je třeba přizpůsobit i plemeni koně, protože každé plemeno má jiné schopnosti a my jsme schopni v určitých mezích tyto možnosti dále rozvíjet.

Tréninkové období - Tréninkové období rozdělujeme různě na určité etapy jako je odpočinkové období po závodní sezoně, přípravné období, tedy rozvoj kondičních a technických předpokladů s cílem zvýšit zatížitelnost a sportovní výkonnost, dále předzávodní období, kde je cílem vytvořit rychlost a speciální vytrvalost, poté na závodní období, kdy se zaměřujeme na přípravu startu v soutěži s cílem podání maximálního výkonu vzhledem k vytvořené sportovní kondici, nezapomínáme také na přechodné období, které je zaměřené na odpočinek s cílem obnovení fyzických a psychických sil před zahájením další tréninkové činnosti.

Ukázka tréninkového plánu skokového koně

Přípravu skokového koně do sezony je vždy dobré začínat jednoduchými tréninkovými lekcemi a postupně zátěž zvyšovat. Začínáme od kondiční a dechové přípravy. Kondici a dechovou přípravu trénujeme v terénu, kde můžeme provádět klusovou a cvalovou práci na rovných úsecích, pro posílení svalstva provádíme chůzi do kopce a z kopce. Nevyhýbáme se rozmanitým povrchům, klus na tvrdém pomáhá zpevnění šlach, vazů a kloubů, překonávání terénních nerovností zase zlepšuje obratnost koně a zvyšuje jeho jistotu i ovladatelnost při pohybu v obtížném terénu. Jízda v přírodě, kde máme různorodé druhy terénu a přírodní skoky je nedílnou součástí výcviku. Zdokonalujeme drezurní práci na jízdárně, skokovou část přípravy začínáme od kavaletové práce. Kavaletová příprava slouží jako gymnastické cvičení pro koně, kteří se připravují ke skákání přičemž kavaletová práce by měla být pevnou součástí tréninku skokového koně. Dále zařazujeme skokovou gymnastiku na různých řadách. Skokovou gymnastiku zahajujeme jednotlivými nižšími překážkami z klusu, kdy se před skok pokládají na různou vzdálenost kavalety. Například 3-4 kavalety z klusu ve vzdálenosti asi 1,20-1,30m a za ně na 2,5m křížek. Obdobné cvičení je jedna kavaleta a za ní na 2,5m křížek. Systematicky přidáváme další nižší skoky za sebou a střídáme vzdálenosti mezi nimi na jeden cvalový, dva cvalové nebo bez cvalového skoku.

Ježděním překážek in-and-out (tzn. bez cvalových skoků mezi překážkami) zvyšujeme pružnost hřbetu koně a zdokonalujeme jeho rovnováhu. Různé překážky na in-and-out vkládáme do skokových řad, nájezdům z klusu na skokové řady věnujeme několik cvičení než přejdeme k nájezdům na tyto řady ze cvalu. Skoková gymnastická cvičení mají ve skokovém tréninku svou nezastupitelnou roli a význam jak pro jezdce, tak pro koně. V prvním měsíci je důležité setrvat u menších skoků a nepřekračovat výšku 1m. Můžeme ale postupně překážky stupňovat jako například řada kavaletů max. 0,20m vysokých položených za sebou ve vzdálenosti 1,20-1,30m, za tuto řadu postavíme ve vzdálenosti asi 2,80m svislou překážku a za ní ve vzdálenosti 3m další svislou překážku. Jezdec si musí hlídat koně při nájezdech a skákání z klusu na těchto kombinacích, aby byl klidný a soustředěný a po doskoku plynule cválal na správnou nohu. Možností postavení skokových řad z klusu i ze cvalu je opravdu spousta.

Pokračujeme skákáním distancí a kombinací. Distance a kombinace musí být projety v pravidelném základním ruchu. Kůň musí být na stálých pomůckách a na stálém pružném přilnutí. Kombinace dvojskoků a trojskoků je lepší začínat skákat nejdříve na šířkovýškových překážkách, poté na kombinaci svislých překážek a nakonec na kombinaci oxerů. Teprve po nácviku distancí a kombinací zařazujeme skákání celého parkuru. První spojení překážek provádíme na menších skocích a nejdříve spojujeme dvě různé překážky a postupně počet skoků zvyšujeme. Je také třeba důkladně trénovat skákání různých profilů, aby pak koním na závodech nečinily problémy. Systematické vedení tréninkových hodin (neboli tréninkového plánu) je postupné zvyšování nároků na koně, pravidelný trénink je nezbytný pro zlepšení skokové techniky koně, zvýšení kondice a tím předcházení přetrénování. U skokového koně nezapomínáme také na drezúrní práci, kde se zaměřujeme na uvolnění koně před kavaletovou a skokovou prací, trénujeme přesné provedení nájezdu na skok, dbáme na pravidelné tempo před i po skoku... atd.

Rozdělení tréninkového plánu koně skokana:

Říjen – listopad - Odpočinek po závodní sezoně, většinou se dává koni více dní volna, které tráví ve výběhu a 2-3x týdně se jezdí na lehkou vyjížďku v kroku a klusu, aby kůň nevypadl úplně z formy.

Prosinec – leden - Začínáme s kondiční a dechovou přípravou v terénu v kroku a klusu, zařazujeme přiježďovací práci i na jízdárně dle možností (hala). Pod sedlem zatěžujeme koně v tomto období cca 3-4x do týdne. 1x týdně zařazujeme lonžování na chambonu.

Únor – Systematicky dle možností (povrchu jízdárny, haly) zvyšujeme práci v terénu i na jízdárně krok-klus-cval cca 4-5x týdně. Na jízdárně zařazujeme více přechodů klus-cval-klus v kratších cvalových sekvencích. Dle možnosti povrchu jízdárny, vlastní haly, nebo dojíždění do haly v okolí zařazujeme kavaletovou přípravu v kroku a klusu. Zvyšujeme práci na lonži co se týče intenzity.

Březen - Zvyšujeme intenzitu zátěže, postupně začínáme také zvyšovat frekvenci a délku klusových a cvalových úseků v terénu (vždy postupně, né naráz). Klademe větší požadavky na drezurní přiježděnost a prostupnost koně. Dle možnosti vlastní haly, nebo dojíždění do haly v okolí zařazujeme kavaletovou přípravu krok-klus-cval a menší skokovou gymnastiku, kterou do konce března pozvolna vystupňujeme. Několik tréninků věnujeme trénování kombinací a distancí. Minimálně jeden den v týdnu koni dopřejeme odpočinek v podobě volného pohybu ve výběhu a jeden den věnujeme lehké vyjížďce v kroku. Ti co se účastní halových závodů, v tomto měsíci již vyjíždí na první závody. Tito jezdci s koňmi pracují intenzivně v hale již od prosince.

Duben – V dubnu se již zaměřujeme na těžší kombinace a distance dle věku koně a jeho připravenosti a spojujujeme již několik překážek až se dopracujeme k celému parkuru. Trénink v tomto období stavíme na drezurní přiježděnosti a zdokonalování v parkuru. Na konci dubna již většina jezdců vyráží na první závody. Opět minimálně jeden den v týdnu koni dopřejeme odpočinek v podobě volného pohybu ve výběhu a jeden den věnujeme lehké vyjížďce v kroku pro psychické i fyzické uvolnění koně.

Květen – srpen - V průběhu sezony se kůň pravidelně účastní skokových závodů cca 1x za 14 dní, někdy i 1x za tři týdny. V takovém případě trénujeme mezi závody přiježděnost, prokládáme vyjížďkami do terénu, odpočinkem ve výběhu a 1x v týdnu zařazujeme skokový trénink. Pokud se stane, že máme v plánu s koněm absolvovat závody dva víkendy po sobě pak v týdnu mezi závody už neskáčeme a zaměříme se na pohodové vyjížďky ve všech chodech a drezurní práci. Jezdit s jedním koněm často více víkendů po sobě není vhodné, důležité je koně neotrávit a zachovat jeho chuť pro skákání, cílem je totiž udržet koně po celou sezonu hlavně spokojeného a s chutí závodit. Základní skokovou přípravu koně od kavalet až po parkur musíme zvládnout v zimní přípravě leden až březen, v průběhu sezony se už jen snažíme koně udržet v kondici jízdárenskou prací, kavaletami popřípadě se zaměřujeme na určité nedostatky jako je většinou technika skoku na jednotlivé překážce,která se vystupňuje do výšky, která odpovídá stupni přípravy koně, nebo se koně seznamuji s novým typem skoků, které v zimním tréninku nebyly zahrnuty jako například vodní příkop, různé viadukty, bedny atd.

Září – V září se někteří koně účastní hubertových jízd a pomalu se tak loučí se sezonou.

Ukázka tréninkového plánu drezurního koně

Pro úspěšný tréninkový plán drezurního koně, je zapotřebí, aby cviky byly vyvážené tak, aby drezurního koně všestranně rozvíjely, dále je důležité zařazení specializovaných cviků, které má potom kůň předvádět v úloze. Má-li kůň v určité oblasti podávat kvalitní sportovní výkony, je zapotřebí se na danou oblast specializovaně zaměřit. U drezurního koně hraje důležitou roli nejen uvolněnost, ale také poslušnost, ochota, velmi důležitá je dobrá rovnováha, drezurní kůň musí být také opravdu silný, aby se unesl i v těch těžších cvicích, a dále je potřeba, aby byl také přiměřeně rychlý a energický, jelikož dobrý drezurní kůň má reagovat na pomůcky tak, jak je vyžadováno a to ihned bez jakéhokoliv zaváhání. Tedy i drezurní kůň si musí rozvíjet sílu a rychlost, kterou natrénujeme posilováním v kopcích a skákáním na menších překážkách. Toto spestření, které je pro nás zásadní pro rozvinutí síly a rachlosti, zároveň koně psychicky odreaguje od jeho takřka každodenního drezurního tréninku, který je opravdu pro koně náročný.

Cílem drezurního ježdění je harmonický rozvoj fyzického stavu a také jeho schopností. Výsledkem systematického tréninku má být kůň klidný, poddajný, uvolněný a přizpůsobyvý, ale také důvěřivý, pozorný, ochotný a snaživý. Tyto vlastnosti se u koně projevují uvolněností a pravidelností chodů, harmonií, lehkostí a samozdřejmostí pohybů, lehkostí předku a dobré angažovanosti zádě, která vyvolává živé impulsy, dále také přijímáním udidla s úplnou poddajností a bez napětí nebo jakéhokoliv odporu. Kůň působí dojmem, že dělá vždy a za všech podmínek dobrovolně vše co je od něj požadováno.

Škála vzdělání:

Škála vzdělání je jakýmsi souhrnem základních vlastností drezurního koně v tréninku. Tento souhrn základních vlastností představuje jednotlivé fáze výcviku, které jsou nutné k dosažení nejvyššího cíle vzdělání koně, přičemž nejde přeskočit ani jedna fáze výcviku koně. Cíl výcviku se skládá ze tří fází a to z navykací fáze, z rozvinutí posuvné síly a z rozvinutí nosné síly. Dále tyto tři fáze můžeme rozdělit na šest menších bodů stupnice, které jsou na sobě navzájem závislé a to takt, uvolnění, přilnutí, kmih, narovnání a shromáždění.

Takt - Taktem se rozumí prostorová a časová rovnoměrnost ve všech třech základních chodech. Kroky jsou stejně prostorné a rytmus pohybu zůstává rovnoměrný. Je důležité, aby takt zůstal zachován nejen na rovných liniích, ale také při přechodech a obratech na zakřivené linii.

Uvolnění - Jen kůň, který je uvolněný jak fyzicky tak i psychicky, může podávat dobré výkony. Uvolněný kůň spolupracuje celým svým tělem a jeho klouby se rovnoměrně ohýbají a natahují. Uvolněný kůň má spokojený výraz, pružící hřbet, huba je činná, leč uzavřená, ocas se pohupuje s pohybem, nebo je nesen ohnutý k vnitřní straně, kůň odfrkuje. Při uvolnění je kůň ochoten ve všech třech chodech protáhnout krk dopředu a dolů aniž by zrychlil chod.

Přilnutí - Přilnutí je stálé, měkké a pružné spojení jezdcovy ruky a koňské huby. Je-li zachováno správné přilnutí, kůň si nachází přirozenou rovnováhu a zachovává pravidelnost pohybu.

Kmih je výraz popisující přenos chtivé a energické, ale stále kontrolované hnací síly vycházející ze zádě do atletického pohybu koně. Konečný výraz může být předveden jen měkkým a houpavým hřbetem koně vedeným citlivým spojením s rukou jezdce. Rychlost, sama o sobě má málo společného s kmihem, výsledkem jsou často ploché chody.

Narovnání - Při „narovnání“ (v jezdeckém smyslu) nezáleží, zda jde kůň v podélném ohnutí, nebo jde na rovné linii. Mluvíme tedy o „relativním narovnání“. Cílem narovnání je poddajnost pohybu koně v obratech a rovnoměrné zatížení končetin obou stran. Záď jde ve stejné stopě jako předek koně. Narovnání je překonání přirozené křivosti. Postupnou prací, přiježďováním a gymnastickou prací dosáhneme narovnání a celkovou uvolněnost koně.

Shromáždění - Shromáždění koně se vyvíjí zejména používáním polovičních zádrží a používáním stranových pohybů - dovnitř plec, travers, renvers a poloviční překrok. Shromáždění je dosaženo a zlepšeno použitím sedu, holení a zadržující ruky za účelem angažování zadních končetin. Klouby jsou ohebné a uvolněné, takže zadní končetiny došlapují dopředu pod tělo koně. Cílem shromáždění koně je další vývoj a zlepšení vyváženosti a rovnováhy koně, která je více nebo méně narušena přidanou váhou jezdce. Dále je také důležité rozvinout a zvýšit schopnost koně snížit a angažovat záď ve prospěch uvolněnosti a pohyblivosti jeho předku a přispět k „nenucenosti a nesení se“.

Prostupnost - Prostupnost se projevuje stálou pozorností, ochotou a důvěrou v celém chování koně, jakož i harmonií, lehkostí a samozřejmostí při vykonávání různých cviků. Stupeň poslušnosti se také projevuje způsobem, jakým kůň přijme udidlo s lehkým a měkkým spojením a pružným týlem.

Rozdělení tréninkového plánu drezurního koně:

Září - říjen - Odpočinek po závodní sezoně, většinou se dává koni více dní volna, které tráví ve výběhu a 2-3x týdně se jezdí na lehkou vyjížďku v kroku a klusu, aby kůň nevypadl úplně z formy.

Listopad - Prosinec - Pozvolné začátky práce v kroku a klusu na jízdárně i v terénu, postupně uvolňovací drezurní klusová práce. Cca 3x v týdnu práce pod sedlem (dle počasí na jízdárně, hale, nebo v terénu), poté den volna, 1-2x týdně lonžování.

Leden - Postupné zařazování cvalu, zpočátku po krátkých úsecích (více přechodů). Zařazujeme dva dny práce, přičemž první den je práce lehčí, druhý den náročnější (přechody, cval) a poté následuje den odpočinku. 1-2x v týdnu lonžování na chambonu.

Únor – březen - Zaměření se na cvalovou práci, jedenkrát týdně zařazujeme práci v klusu a cvalu na kavaletách, jedenkrát v týdnu práce v terénu, jeden den vyhradíme na volno ve stádě ve výběhu,
druhý den například drezurní práce na uvolnění nebo středně náročná vyjížďka, další den můžeme zařadit vyšší zátěž jako klusovou a cvalovou práci na kavaletách, další den lonž na chambonu,
dále můžeme zařadit drezurní trénink, další den vyjedeme do náročnějšího terénu (kopce, cvalová práce zaměřená střídavě na rychlost nebo vytrvalost, náročnější trénink). 
Postupné ubírání kondiční práce a přidávání drezurní práce.

Duben - Nyní se více zaměřujeme na drezurní práci a přípravu na závody nižšího stupně. Na konci dubna se účastníme cca 2 závodů a po nich udržujeme koně v kondici aktivním odpočinkem jako například vyjížďky, lehká drezurní protahovací práce, nebo lonž.

Květen – srpen - V průběhu sezony se kůň pravidelně účastní drezurních závodů - cca 1x za 14 dní, někdy i 1x za tři týdny. Mezi závody se zaměřujeme na specifické problémy v drezurních úlohách, jako je přesnost, a také chyby u konkrétních cviků. Nesmíme zapomenout na odpočinek ve výběhu, na pohodové vyjížďky a spestření drezurní práce jak jen to jde, aby kůň zůstal po celou sezonu spokojený a s chutí do práce.

Tréninkový plán aneb zvyšování zatížení koně

Zatížení koně se musí zvyšovat vždy postupně. Po několika tréninkových cyklech, kdy výkonnost zvyšujeme, je zapotřebí na nějaký čas zpomalit a požadavky tedy nějakou dobu nezvyšovat, hrozila by dlouhodobá únava z přetrénování, a také by kůň ztratil motivaci. Je důležité umět v pravou chvíly nechat koně na určité dosažené úrovni, kdy si je všemi požadovanými cviky jistý, a po ní mu dopřát zasloužený odpočinek, nebo alespoň setrvání v lehčí pracovní fázi, kde se kůň cítí dobře. Může se stát, že během tréninku se začne kůň cítit v některém z cviků nepohodlně a začne nám to dávat najevo ztuhlostí, nervozitou, nebo i odmítáním poslušnosti. Nejspíš jsme přeskočili nějaký důležitý moment, nebo jsme mu nevěnovali dostatek času. V této fázi ihned obtížnost tréninku trochu snížíme. Pokud je kůň delší dobu v určité fázi spokojený a podává trvale dobré výkony, můžeme zkusit zvýšit obtížnost. Zásadou pro zvyšování obtížnosti ale je, že bychom neměli zvyšovat obtížnost naráz ve více oblastech. Je tedy nezbytně důležité, pokud začnete přidávat zátěž, aby jste přidávali buďto pouze objem tréninku, nebo jen frekvenci tréninku nebo pouze jeho intenzitu. Pokud totiž začnete současně trénovat častěji a navíc intenzivněji, bude to pro organismus velká změna, na kterou bude reagovat velmi vždy špatně. Pokud koně přetrénujeme, je návrat po odpočinku velmi pozvolný a bude tedy trvat, než se dostaneme zpět na danou úroveň, ve ketré jsme původně byli. Kůň to navíc také nemusí unést psychicky a až se přiblížíte k zátěži, kterou dříve neunesl fyzicky, může dojít k určitému psychickému bloku. Je lepší tedy nejprve zvýšit frekvenci tréninků a až když se kůň na tuto frekvenci adaptuje, zvýšit i její intenzitu, (nebo samosebou naopak), ale nemůžeme chtít obojí současně! Poslední zásadou pro zvyšování obtížnosti je, že na začátku tréninku, hlavně u remont a začínajících koní je potřeba postupovat velmi pomalu. I když se nám kůň již může jevit v dobré kondici, tak mějte na paměti, že u mladých koní klouby a kosti ještě nejsou dostatečně pevné pro rychlé zvyšování zátěže. Zde musí být trénink velmi systematický, aby si aparát koně velmi pozvolna zvykal na zátěž. Také hřbet mladých koní nemusí být ještě dost silný pro předčasné narůstání zátěže. Důležitá je ale také psychická připravenost, mladý kůň musí mít dostatek času zvyknout si na vaše požadavky a jejich následné stupňování. Dále je nezbytná také motivace mladého koně, pokud totiž mladému koni přetrénováním vezmete chuť ke spolupráci, bude náprava již velmi obtížná, ne-li již nedosažitelná. Koně, kteří v pozdějším věku při tréninku vzdorují, jsou ve velkém procentu případů koně, kteří se v mládí přepínaly. Raději vždy vyčkejte v určité fázi výcvikového plánu, až bude kůň opravdu ochotně a velmi dobře zvládat všechny požadavky. Než přistoupíte k novým těžším cvikům, raději ještě dopilujte ty základní cviky a stále je určitým způsobem obměňujte, aby byl trénink pro koně pestrý a motivační.

 

Článek 7. Tréninkové plány II.

Tréninkové plány a deníčky II.

 

Jak jsme si již v minulém díle řekli, i ti nejlepší trenéři musí mít na každého koně individuálně vypracovaný tréninkový plán. Cílem každého tréninkového plánu je co nejlépe připravit koně na závodní sezónu. Pokud pomýšlíme na dobré výkony a zlepšování kondice koně a celkovou připravenost, pak se nemůžeme spokojit s pouhou náhodnou zátěží a tréninkový plán je tedy tak jako vedení tréninkového deníčku pro správný výcvik koní nezbytný. Je potřeba trénovat systematicky a pravidelně na základě vypracovaného tréninkového plánu. Sestavit správný tréninkový plán je někdy opravdu těžké i pro trenéry, protože na zvoleném tréninkovém plánu pak závisí, nakolik se bude výkonnost koně zvedat. Musíme si dávat hlavně pozor na to, aby jsme koně nepřetrénovali. Obecné zásady sestavování tréninkového plánu jsou pro jezdce velmi užitečné, musí je ale vždy dopodrobna rozpracovat zodpovědná, zkušenná osoba, která hlavně zná veškeré specifika, které s tímto souvisí (věk koně, výkonnost, zdravotní stav, plemeno, atd.). Jakmile sestavuje tréninkový plán někdo, kdo tyto specifika nezná, pak jsou obecné zásady k sestavení tréninkového plánu příliš riskantní. V minulém čísle jsme si již o sestavování tréninkového plánu a jeho zásadách pověděli a nyní se podíváme na to jak často s koněm trénovat, jak má vypadat správně odpočinek, jak rychle může kůň ztratit kondici např. po zranění a podíváme se pod pokličku základního rozvržení tréninkového plánu koní pro všestrannost a pro vytrvalost.

 

 

Jak často trénovat a jak je to s odpočinkem?

K tréninkovému plánu jsme se podrobněji věnovali v minulém čísle, nyní si řekneme pár zásad k tomu, jak často trénovat a jak často dopřát koním odpočinek. V žádném případě nesmí být zátěž pro koně nárazová. Aby jsme se blížili ke zvyšování výkonnosti, je zapotřebí přiměřená zátěž koně minimálně 2-3x týdně, optimálních výsledků se pak dosahuje při práci s koněm 3-4x týdně. Pokud budeme pracovat s koněm pouze 1x týdně, budeme ho tímto udržovat v minimální kondici, která se takřka nulovým zatížením nebude nijak zvyšovat. U všestranného výcviku je ideální trénink, kdy s koněm například 2x týdně pracujeme pod sedlem a 2x v týdnu pracujeme ze země (lonž), dále můžeme zařadit vyjížďku v kroku 1x týdně, (u specializovaného tréninku je pak zatížení systematicky stupňované až dojdeme k vrcholové závodní kondici). Můžeme zařazovat i jinou fyzicky nenáročnou aktivitu jako například procházka na ruce. Každodenní volný pobyt ve výběhu je velmi potřebný jak po mentální stránce, tak i pro regeneraci po tréninku. Na zlepšování kondice musí mít kůň přiměřenou zátěž, ostatní aktivity, které koně tolik nezatíží jsou vesměs brány jako aktivní odpočinek. Pokud chceme zlepšit kondici svého koně, měli bychom se vyvarovat nárazového ježdění to je např. víkendové ježdění, kdy v týdnu na tréninky nemáme většinou čas, nebo naopak každodenní náročné práci. Při každodenních namáhávých trénincích se kůň na toto zatížení časem adaptuje a s kondičkou již výš nepůjde, bude mu chybět tolik potřebný odpočinek na následnou regeneraci. Takto koně dříve nebo později přetrénujeme a takový kůň je pak znuděný každodenní rutinovanou prací a hlavně unavený a bolavý z nepřiměřené zátěže.

 

Velmi důležitou součástí tréninku je zasloužený odpočinek (zotavení) po zátěži. Při odpočinku se v organismu doplňují spotřebované zásoby energie a postupně se vytvářejí nové, které by měly při správném tréninku přesahovat zásoby původní. Odpočinek slouží hlavně také jako regenerace, opravují se drobná poškození, ke kterým během zátěže dochází. Tkáně se při regeneraci stávají silnějšími a připravenějšími na další systematické zátížení. Kůň je tedy po zátěži a následném odpočinku lépe připraven pro další zátěž. Pokud koni nedopřejeme dostatek času na zotavení organismu, není pak schopen dalšího zatížení a dochází celkově k poklesu výkonnosti. Délka odpočinku musí odpovídat individuálnímu aktuálnímu zatížení koně. Většinou po malé zátěži není nutný dlouhý odpočinek a naopak, pokud máme náročnější trénink zařadíme i 2dny odpočinku. Odpočinek je vhodné volit aktivní např. krátká procházka v kroku, nebo nenáročná práce ze země, při které se svaly koně protáhnou a prokrví. Aktivní odpočinek napomáhá lepšímu odplavení škodlivých látek (především laktátu) a rychlejší regeneraci, než kdyby jsme nechali koně stát v boxe. Pokud kůň stojí v boxe po tréninku bez možnosti pohybu, je pak regenerace mnohem delší a můžou i otíkat končetiny. Výběh by měl být každodenní záležitostí.

 

Pokud kůň náhle přestane pracovat z důvodu zranění, pak se již po krátkodobém výpadku z tréninkového procesu (cca dvou až tří týdnů) zvyšuje srdeční frekvence při zatížení a svalová hmota pak většinou velice rychle ubývá. Velmi důležité je korektní systematická práce. Pokud jsme s koněm trénovali pomalu a dlouhodobě, pak si kůň kondici také déle udrží. Pokud je kůň v pořádku a jezdec z časových důvodů nezvládá pracovat s koněm v plném zatížení, pak pro udržení kondice koně, který byl dlouhodobě správně všestranně trénovaný postačí práce 2x týdně. Pokud chceme ale udržet závodní kondici, je potřeba s koněm pracovat alespoň 3x v týdnu pod sedlem (dle specializovaného zaměření jízdárna/terén) a jednou v týdnu ze země (lonž).

 

 

Ukázka tréninkového plánu koně pro všestrannost

Předpokladem tréninku koně pro všestrannost je dokončený základní výcvik a stáří koně nejméně 5let. Po dokončeném základním výcviku je svalstvo, klouby a šlachy koně připraveny pro náročné požadavky tréninku. Kůň, který se hodí pro všestrannost je již od základního výcviku nebojácný, má chuť jít dopředu, dále je ochotný překonat skok, má dostatečnou rychlost, vytrvalost a je charakterní.

 

Kondiční a dechovou přípravu provádíme systematicky s důrazem na snadnou ovladatelnost koně, kvalitu a bezpečnost, přičemž respektujeme osobnost koně a jeho schopnosti. Snažíme se vybudovat zdravý vztah mezi koněm a jezdcem, zvýšíme tím důvěru koně v jezdce. Trénink začínáme vždy tak, aby pro koně nebyl příliš namáhavý. Příprava musí být všestranná a především pro krosovou část je nesmírně důležité, aby kůň i jezdec byli ve výborné kondici a dobře připraveni. Střídáme ježdění v terénu, drezurní práci, práci na kavaletách a gymnastické cvičení na překážkách. Nesmíme také zapomínat na odpočinek, který koni dopřejeme v podobě terénní vyjížďky na volné otěži v kroku 1krát týdně a volného pohybu ve výběhu 1x týdně.

 

Jízdou v terénu se zlepšuje rovnováha koně, koordinace pohybu a jistota ve všech chodech. Práce v terénu musí být ale vždy systematická, je důležité koně nejdříve nadýchat postupně a zvyšovat nároky přiměřeně k individuálním možnostem každého koně. Důležitou součástí každé práce v terénu je uvolnění koně v kroku. Po uvolnění koně v kroku absolvuje jezdec s koněm klusové úseky z počátku v kratších intervalech, postupně se tyto úseky prodlužují na 10min, 20min, 30min., 2x30min s pětiminutovou pauzou až postupně docílíme 1hodiny čistého pravidelného klusu bez únavy koně i jezdce. K této klusové práci zařazujeme cvalové úseky, které jsou zpočátku kratší a pozvolna je stupňujeme až na 5min v kuse na každou ruku v tempu kolem 300m/min. Práci v terénu pozvolna dále zvyšujeme, jezdec začíná opět uvolněním a přechází postupně i k práci na nerovném terénu, kdy sjíždí a vyjíždí různé svahy v kroku, v kterém je tato práce nejdůležitější pro vytváření a posilování svalstva koně. Posiluje se tak záď, která je velmi důležitá, vyjíždění svahů ze cvalu je dobré pro nadýchání koně a pro celkovou kondici. V dalším cvičení v terénu provádíme výskoky a seskoky, skáčeme různé terénní překážky, které mají být zpočátku malé, ale za to různorodé a pestré. Postupně sjíždíme čím dál víc příkřejší svahy, ale je důležité sjíždět tyto svahy vždy kolmo, kombinujeme cvičení v terénu a doplňujeme projížděním různých vodních ploch s pevným dnem.

 

Jakmile kůň projíždí vodou ochotně, můžeme začít s trénováním skoků do mělké vody a dále zařazujeme i výskoky kombinované s malými překážkami, které by neměli překročit výšku překážky ani hloubku vody 0.50m. Jakmile je kůň již v lepší kondici, zařazujeme mírně ostřejší cvalovou práci, než jsme do teď používali tzv. kentrování, kterým trénujeme vytrvalost koně. Kentrování zahájíme samosebou vždy až po uvolnění koně v kroku a v klusu. Kentrování je vhodné v tempu kolem 350-400m/min. na vzdálenost okolo 1500m, vzdálenost jen velmi postupně zvyšujeme až dosáhneme vzdálenost na 3000m. Zpočátku je vhodné vzdálenost rozdělit a cválat ji ve dvouch úsecích, mezi které vložíme krátkou pauzu v kroku nebo v klusu se změnou směru nacválání a pokračujeme druhou část na změněnou nohu, aby bylo zatížení oboustranné. Vzdálenost stále systematicky zvyšujeme, jelikož pro military základního stupně je délka cvalové práce kolem 6000m a rychlost asi 450m/min, vzdálenosti ještě stále rozdělujeme na dva úseky se změnou cvalu a snažíme se využívat různorodého prostředí. Kentrování na tuto vzdálenost si rozvrhneme zhruba na měsíc. Z kentrování pozvolna přecházíme k ještě ostřejší cvalové práci tzv. galopování. Tato rychlost v galopování je 450-500m/min., zde je ale důležité vybírat vyhovující půdu. Tento trénink absolvujeme s koněm 1krát týdně a zajistí nám kondiční a dechovou přípravu koně, kůň se stává postupně vytrvalejší a odolnější. Jezdec se také přípravou koně postupně dostává do kondice a je vhodné zařadit jezdci i doplňkovou přípravu jako je běhání či plavání.

 

Věřte, že dobrá fyzická kondice jezdce i koně je jedním z prvních předpokladů pro ježdění všestrannosti, dalším a velmi důležitým předpokladem ale je, aby jezdec i kůň byli zvyklí překonávat terénní překážky. Dvojice je většinou zvyklá překonávat v tréninku parkur bez problémů, v lese pak překonávají různé náhodně spadlé malé klády na zemi, překonávají běžně příkopy a kopce. Taková práce je ale prozatím nedostačující a dvojice tak musí ještě absolvovat dlouhou cestu, než dokáží úspěšně dojet do cíle krosové zkoušky. Přírodní skoky v lese nejsou jako ty, které bude dvojice absolvovat na závodech. Pevné skoky vždy působí mohutně, proto někteří koně, kteří jsou bázlivější z nich mohou mít velký respekt, a bez podpory jezdce většinou tito koně odmítnou odskočit a může se velmi snadno stát i úraz na těchto pevných překážkách po přibrždění a odskoku takřka z místa. Velmi vhodné je dojet na trénink do jezdeckého areálu, který disponuje závodními skoky pro všestrannost a dvojice se tak může okoukat a připravit se tak mnohem lépe na závody. Jezdec musí mít koně v každé situaci dokonale pod kontrolou a také musí umět dobře odhadnout vzdálenost a koně ke skoku správně navést nejen na střed, ale také ve správném tempu a psycicky ho podpořit, aby kůň z jezdce cítěl touhu překonat skok.

 

Jezdec, který se připravuje na všestrannost musí být opravdu sebejistý a nesmí za žádných okolností zaváhat, ikdyž vidí, že odskok nevyjde dle jeho představ, musí zabojovat a koně podpořit, aby cvalový skok před překážkou přizpůsobil lepšímu odskoku. V krosové zkoušce mnohem více záleží na jistotě jezdce, než ve skokové části na shoditelných překážkách, tam se nějaká ta cybka trestá jen bodovou srážkou, ale v krosové části se už chyby nevyplácí. Pokud jezdec zaváhá na terénním skoku, lehce přenese na koně určité napětí a ten pak může chybovat, přičemž se může velmi ošklivě zranit jak jezdec tak i kůň, nebo kůň skok odmítne překonat a jeho jistota a odvaha pak klesá. V krosu si musí dvojice navzájem důvěřovat mnohem více, než při skokové části na parkuru. V krosové části není místo na chybování a sebemenší chyba je zde velmi riskantní. Jednou týdně tedy trénujeme s koněm překonávání pevných překážek v terénu, přičemž vzdálenost a počet překážek systematicky zvyšujeme. S překonáváním terénních překážek začínáme v době, kdy kůň prošel na jízdárně základním výcvikem s překonáváním kavalet, skokových řad i samostatných skoků. Kůň musí být na pomůckách a v rovnováze.

 

První terénní skoky vybíráme tak, aby byly nízké s dobrým odskokem i doskokem. Nízké terénní překážky obejdeme v kroku tak, aby se na ně mohl kůň podívat a poté je najedeme nejdříve z klusu. Jakmile s překonáním z klusu nemá kůň žádné potíže, překonáme překážku i ze cvalu. Na vyšší terénní překážky musí mít kůň splněn základní drezurní i skokový výcvik. Zařazujeme různé terénní i mobilní přírodní překážky a postupně zvyšujeme nároky na jejich různorodost a výšku. Systematickým stupňováním obtížnosti teréních překážek získává kůň jistotu a odvahu, častěji sjíždíme a vyjíždíme svahy se skokem přes menší překážku, která je nejdříve postavená na konci, později na začátku a nakonec ve středu svahu, toto cvičení také dodává koni ještě větší jistotu, odvahu a spolehlivost. Velmi vhodné a výhodné je dojet s koněm na trénink do různých areálů, které disponují crosovými skoky, které jsou pestré a různorodé.

 

Rozdělení tréninkového plánu koně pro všestrannost:

Říjen – listopad - Odpočinek po závodní sezoně, většinou se dává koni více dní volna, které tráví ve výběhu a 2-3x týdně se jezdí na lehkou vyjížďku v kroku a klusu, aby kůň nevypadl úplně z formy.

 

Prosinec – leden - Začínáme s kondiční a dechovou přípravou v terénu (krok, klus), většinou v tomto období klušeme v desetiminutových intervalech a s cca pětiminutovými krokovými přestávkami. Zařazujeme i lehčí přiježďovací práci na jízdárně dle možností (hala). Pod sedlem zatěžujeme koně v tomto období cca 3x do týdne. 1x týdně zařazujeme lonžování na chambonu.

 

Únor – Systematicky dle možností zvyšujeme práci v terénu, interval mezi krokovými přestávkami se během února zkracuje až na jednu minutu a pokud nám to povrch dovolí postupně zařazujeme také pomalý cval. Dle povrchu jízdárny (haly) stupňujeme práci krok-klus-cval cca 2x týdně. Na jízdárně zařazujeme postupně více přechodů klus-cval-klus v kratších cvalových sekvencích. Dle možnosti povrchu jízdárny, vlastní haly, nebo dojíždění do haly v okolí zařazujeme kavaletovou přípravu v kroku a klusu. Zvyšujeme práci na lonži co se týče intenzity.

 

Březen – Duben - Koně by během března měli být schopní ostře klusat 2x20 min s pětiminutovou přestávkou a dále zařazujeme dvě 3-5ti minutové cvalové reprízy v tempu cca 400 m/min. Tato individuální kondiční příprava by měla sloužit pro trénink vhodného tempa, aby se jezdec i kůň naučili, jakého tempa je potřeba docílit, pokud má kůň cválat v předepsané rychlosti v krosu.

Dobrá fyzická kondice však nestačí. Je to pouze jeden ze základních předpokladů pro úspěšné závody ve všestrannosti. Jezdec i kůň musí být zvyklí překonávat bez potíží i krosové skoky. Pro přípravu na všestrannost je potřeba mít tedy k dispozici perfektní zázemí pro krosovou průpravu. Alespoň jednou týdně je zapotřebí absolvovat cvičně sérii krosových skoků různého charakteru z počátku nižších a jednodušších a postupně překonávat i ty složitější skoky. Dále jednou týdně zařazujeme skokovou gymnastiku a skoky na jednotlivých skocích na parkuru systematicky od křížků po skoky cca metr vysoké. Postupně skoky spojujeme a dle výkonnosti koně systematicky zvyšujeme.

 

Květen – Září - V průběhu sezóny se kůň pravidelně účastní závodů ve všestrannosti. Mezi závody trénujeme přiježděnost, kterou prokládáme vyjížďkami do terénu s překonáním různých krosových skoků, odpočinkem ve výběhu a 1x v týdnu zařazujeme skokový trénink.

 

 

Ukázka tréninkového plánu koně pro vytrvalost

Kůň pro vytrvalost musí být minimálně pětiletý, než se s ním můžeme zaměřit na výcvik pro vytrvalost, v tomto věku již bývá kůň dostatečně vyspělý a fyzicky zralý pro zahájení vytrvalostního tréninku. Kůň pro vytrvalost musí být harmonický, kompaktní, souměrný, musí být temperamentní a charakterní, má mít suché končetiny bez kloubních deformací, má být s dobrou a pevnou kopytní rohovinou, má mít dostatečně hluboký hrudník, který usnadňuje aerobní výkon koně, dále by měl mít pevný hřbet s kratšími bedry. Kůň musí být dále odvážný a ochotný samostatně překonávat různé přírodní překážky v neznámém terénu. Není vhodné využívat pro tuto disciplínu koně nadměrně temperamentního, který je neovladatelný a samosebou i naopak koně líného, který se nechá pobízet každičký krok.

 

Jezdec nejdříve musí naučit koně zvyknout si na různorodý terén a na procházení různých potoků. Jakmile koním různorodý terén nečiní žádný problém, může jezdec začít s kondiční přípravou, při které pracovní zatížení koně začne pozvolna zvyšovat. Jezdec každou tréninkovou hodinu postupně zvyšuje počet kilometrů. Celková příprava pro vytrvalostní ježdění začíná cca od ledna, kdy s koněm pracujeme v pravidelných trénincích cca 3-5x týdně. Tréninky se vždy musí individuálně upravovat dle aktuální formy jezdce nebo koně a dle této formy koně se pracovní zatížení pomalu zvyšuje. Trenér i jezdec musí při tréninku hlídat celkovou formu koně, při zátěži měří tepovou frekvenci a sledují jeho výkony a postupné zlepšování jeho formy a podle těchto výsledků se pak individuálně plánují další tréninky. Každý jezdec musí myslet hlavně na systematické zvyšování pracovního zatížení. Systematické zvyšování pracovního zatížení neznamená, že s koněm každý den najedeme o několik kilometrů více, je zde důležité, aby kůň pracoval postupně intenzivněji, né déle. Je důležité, aby si již na začátku tréninku kůň zvykl na minimálně dvouhodinový terén, který ho ale nijak nevyčerpá (takový terén by měl zvládnout každý i rekreační kůň). Zpočátku volíme pohodový terén, při kterém střídáme chody, krok a kratší klusové úseky tak, abychom koně nijak nepřetížili. Pokud by kůň jevil známky únavy, přejdeme do kroku a zařadíme delší krokovou reprízu na volnější otěži. Pro vytrvalost je vhodné jezdit terény, kde je různorodý povrch, střídáme práci na měkčím povrchu a nevyhýbáme se ani krátkému klusu na tvrdém povrchu, který velmi pomáhá ke zpevnění šlach, vazů a kloubů, naopak hluboký povrch přetěžuje šlachy.

 

Pokud s koněm překonáváme různé terénní nerovnosti při vyjížďce, zlepšujeme tím jeho obratnost, kůň se stává pro jezdce spolehlivějším a ovladatelnějším v obtížném terénu. Jak jsme si již řekli, kůň, určený pro vytrvalost musí být hlavně nebojácný a také dostatečně obratný, bude totiž zapotřebí překonávat různé nerovnosti (potoky, brody, řeky), dále se na trati objevují i strmé kopce a příkré srázy, které kůň musí umět se zatížením jezdce zvládnout překonávat. Ovladatelnost koně za všech situacích a ve všech chodech je zde nezbytná, jelikož je zapotřbí v určitých úsecích tratě volit jiné aktuálně vhodné tempo. Trénink v terénu je zde nejdůležitější a zařazujeme jej alespoň třikrát týdně. Ježdění v terénu střídavě doplňujeme prací na jízdárně dvakrát týdně. Během tří měsíců této systematické práce v terénu a na jízdárně, musí kůň zvládnout bez známek únavy klusat minimálně půl hodiny v kuse ve vhodně zvoleném terénu.

 

Trénink pro vytrvalost musí být velmi pestrý, aby nebyl kůň nijak psychicky unavený, pak totiž hrozí, že mu vyjížďky a celou naši práci znechutíme. Kůň musí mít dostatek času na regeneraci po každém větším zatížení. Jezdec nesmí dovolit, aby se kůň znechutil stále stejnou prací, střídáme tedy různé tratě, často měníme místa pro cvalovou práci, dále zařazujeme jízdárenskou práci, vhodná je i práce v kruhovce, procházky na ruce, nebo práce ze země, není naškodu zařadit 1-2x za měsíc práci na kavaletách a menších skokových gymnastikách (i pro koně vytrvalce je toto cvičení přínosné). Jakmile si kůň získá základní fyzickou kondici, začínáme navyšovat tréninky. V první fázi výcviku pro vytrvalostní ježdění systematicky prodlužujeme klusové úseky, tedy postupně navyšujeme 30min čistého klusu v kuse na 2x 30min. Mezi klusové reprízy zařazujeme pauzy v kroku. Postupnou prací bychom měli dojít až na jednu hodinu klusového úseku v kuse. Kůň by neměl jevit známky únavy a měl by být stále vyrovnaný a stále plný energie.

V momentě, kdy začneme systematicky zvyšovat zátěž, musíme také velmi pečlivě sledovat zdravotní stav koně a jeho kondici. Zátěž zvládají koně vždy individuálně a je potřeba tedy s každým koněm pracovat dle dosažené kondice a jen pozvolna zátěž stupňovat. Jezdec průběžně sleduje kondici koně a jeho chování (chuť k jídlu, celkový projev jako je skleslost a ochotu pracovat). Jakmile se nám stane, že kůň nedožírá krmení a na pastvě vesměs jen postává (kdy jindy skotačí), vypadá apaticky a je bez jakékoliv chutě k práci, pak jsme v přípravě nepostupovali správně. Zátěž byla větší, než mohl kůň zvládnout. Tento stav nazýváme "chronická únava z přetrénování". Jakmile se dostaneme do této situace, kdy jsme neodhadli síly koně, pomůže jen dostatečný odpočinek pro celkovou regeneraci. Správné systematické zvyšování zátěže, znamená trénovat vždy systematicky, přiměřeně, pravidelně a také dostatečně dlouho, než začneme navyšovat práci, aby si klouby a svaly zvykly na aktuální zátěž, než se přejde k dalšímu zátížení.

 

Pokud trénujeme pro vytrvalost, kterou chceme jezdit závodně, pak je pro nás dobrým pomocníkem měřič tepové frekvence (TF) a stopky. Hobby jezdci většinou nemají toto vybavení a tak nemají ani možnost měřit koni TF. Pokud jezdec nemá žádné přístroje pak je velmi důležité po každém přechodu do kroku po větší zátěži důkladně pozorovat koně, hlavně jeho dech a chování. Správný citlivý jezdec pozná dle chování koně jak zátěž snáší. Podle dýchání vždy zvolíme aktuální pauzu v kroku a její délku. Krokové pauzy zařazujeme častěji, aby měl kůň dostatek času se vydýchat. V této fázi tréninku, kdy již s koněm klušeme na rovině delší dobu např. 1h v kuse nebo 2x 30min by TF neměla přesáhnout 130 tepů za minutu. Jakmile s koněm přejdeme do kroku, měla by TF rychle klesnout. Kůň by měl být stále plný energie bez známek únavy. Jakmile TF nepřesahuje na těchto delších klusových úsecích 130 tepů za minutu a pokud TF po přechodu do kroku rychle klesá, pak je kůň připraven a můžeme bez obav zařadit další systematické stupňování zátěže. Optimální délka dalších tréninků, by se měla vyšplhat na cca 120minutový terén 3-4x týdně. Při dalším tréninku stále postupně prodlužujeme klusový úsek, na kterém se opět musíme řídit TF. Pokud jezdíme klusový úsek již hodinu v kuse, musíme sledovat, zda po přechodu do kroku klesá správně tep koně. Jakmile tep neklesá ani po 15min pod úroveň 80-70 tepů, není vhodné dále navyšovat zátěž. Pokud nemáme možnost měřit TF, bude nejvhodnější zvolit delší krokovou reprízu na volnější otěži, než se kůň úplně vydýchá a dokud neklesne TF. Při zvyšování zátěže je vhodné nejprve zvyšovat délku terénu a později i jeho intenzitu.

 

Zařazujeme dále více nerovností, strmějších kopců a více průjezdů vodními plochami. Ve strmějších kopcích musíme být opatrní, TF zde stoupá nad 170 tepů za minutu, proto zpočátku jezdíme jen krátké úseky a po zvýšení intenzity zařadíme odpočinek v kroku. Jakmile přejdeme do kroku, vždy musíme sledovat, zda klesá TF pod 80-70 tepů, nebo bez přístroje měření dechu sledujeme dýchání koně vizuálně, jakmile se do 10min zklidní, můžeme zařadit další klusový úsek. Tuto zátěž opakujeme 2x po sobě s dostatečnou pauzou po dobu cca 3-4 týdnů. Jakmile i toto cvičení zvládá kůň bez problémů, můžeme postupně přidávat na tři opakování s dostatečnou pauzou mezi jednotlivými úseky. V této fázi výcviku je to velice individuální, ale měli bychom se za cca 4-5 týdnů (dle kondice koně) dostat až ke čtyřem opakováním za jeden terén. Vždy musí po každém úseku zatížení přijít dostatečná pauza v kroku, to je základ pro postupné zatížení koně.

 

Cvalové úseky projíždíme ve středním cvalu a zásadně nesmíme nikdy nechat koně letět nekontrolovatelně, vždy musí vhodné tempo v určitých úsecích volit jezdec. Došli jsme postupně do určité fáze výcviku, kdy je kůň ve skvělé formě. V této fázi výcviku můžeme nakombinovat klusovou práci, práci v kopcích a také cvalové úseky, při kterých volíme vhodný terén. V první řadě nesmí jezdec nechat koně cválat dokud má ještě sílu, to je obzvláště nebezpečné, cvalové reprízy by měli začínat okolo 2min a končit cca 5-6min v kuse a po té musíme zařadit dostatečnou pauzu v kroku. Pokud jezdec nechá koně cválat tolik kolik zvládne on sám, jen proto, že má např. přemíru energie, přetíží ho a nutná pauza od tréninku kvůli regeneraci bude pak trvat mnohem déle. Jezdec musí vždy a za jakékoliv okolnosti být rozumný, zodpovědný, umět ovládat nejen koně, ale také své ambice. Při vytrvalostním tréninku je velmi důležitý hlavně objem práce a to v aerobní zóně - (tzn. 120-150 tepů). V této aerobní zóně využíváme při práci především klus, některým koním vyhovuje i cvalová práce.

 

Rozdělení tréninkového plánu koně pro vytrvalost:

Říjen – Listopad - Odpočinek po závodní sezoně, většinou se dává koni více dní volna, které tráví ve výběhu a 2-3x týdně se jezdí na lehkou vyjížďku v kroku a klusu, aby kůň nevypadl úplně z formy.

 

Prosinec - Leden - Únor – S koňmi, kteří s vytrvalostí začínají zahájíme trénink krokovými vyjížďkami 3-4x do týdne na vzdálenost 3-7 km. Optimální kombinace tréninku je v týdnu 3x terén a 1x jízdárna. Postupně zařazujeme střední klus (dle povrchu) a vzdálenost stupňujeme na 5-10 km. U zkušených koní volíme začátek tréninku po pauze stejný jako u začínajících koní, jen už od prvních vyjížděk, pokud to umožní povrch používáme v míře všechny chody. Většina terénu je krok a klus, snažíme se pracovat ve členitém terénu max. 3x týdně na vzdálenost 5-20 km.

 

Březen - Duben – od března se u tréninku koní pro vytrvalost najíždí na sedmitýdenní cyklus, po němž následují prvními závody. Trénink probíhá 3x týdně - klusová (v menší míře cvalová) práce v tepových frekvencích nad 120 tepů, ale nesmí přesáhnout 150 tepů. Zkušenějším koním volíme trénink 3-4x týdně a zařazujeme systém fartlek- střídání rychlostí. Doplňkové aktivity jako je jízdárna a lonž volíme 2x týdně. V tomto období je velmi důležité sledovat kontrolní mechanismus. Kůň musí po vykrokování být schopen uklidnit tep do 10 minut, maximálně do 15min. Tréninkem se bude délka uklidnění snižovat. Pokud kůň není schopný do 15 minut uklidnit tep, je potřeba v tomto sedmitýdenním cyklu udělat krok zpět a vrátit se k práci předchozího týdne a v žádném případě nepokračovat v navyšování zátěže.

 

První-třetí týden 
Trénujeme postupné navyšování zátěže od 25 km týdně až na 35 km týdně, jeden trénink v týdnu by měl dosáhnout minimálně 20 km. S koněm pracujeme dle možností, pokud nám to povrch dovolí, držíme tepovou frekvenci lehce nad 120 tepů (opět maximálně 150), systematicky navyšujeme profil trati. Pro zkušenější koně volíme postupné navyšování terénu od 30 km týdně až na 40 km týdně, ve třetím týdnu již můžeme jeden krátký trénink nahradit cvalovou prací v počáteční délce na cca 10 km. Individuálně podle stavu terénu je-li to možné udržujeme tepovou frekvenci co nejvíce v intervalu 120-150 tepů.

 

Čtvrtý týden - kompenzace
Postupně navyšujeme vzdálenost terénu na 30 km. Používáme pomalý klus, kde tepová frekvence nepřesáhne 120 tepů. Pro zkušenější koně volíme trať 40-45 km v tepové frekvenci 120 tepů.

 

Pátý týden - maximum
Vystupňujeme systematicky délku trati na 45 km. Zvyšujeme tepovou frekvenci až ke 150 tepům, tohoto tepu dosáhneme buď jízdou v kopcích nebo cvalem. Pro zkušenější koně volíme délku trati střídavé intenzity, minimálně jeden trénink by měl dosáhnout na 45 km, dále zařadíme jeden krátký trénink cca 20 km nebo cvalovou práci cca 15 km. Dále můžeme zařadit jeden dlouhý trénink v pomalejším tempu, kde nebudeme přesahovat 150 tepů, a zařadíme v něm cvalový trénink na 18-20 km/hod. K cvalovým tréninkům je zapotřebí přistupovat velmi obezřetně a koně při nich vždy pečlivě sledovat. V dalších fázích je možné přidat i intervalový trénink (práce v anaerobní zóně). Pokud kůň vykazuje známky únavy související s tréninkem a jeho tepové hodnoty se nezlepšují ani po delších pauzách v kroku, je potřeba hledat příčinu a konzultovat stav koně s veterinářem. S takovým koněm nesmíme v žádném případě pokračovat v navyšování zátěže.

 

Šestý týden
Trénink na délce trati 20-35 km práce kolem 135 tepů. Pro zkušenější koně volíme trénink na trati okolo 35-40 km s vhodnou prací kolem 135 tepů.

 

Sedmý týden
V tomto týdnu volíme cca 2x pouze krokové vyjížďky do 5 km, případně 1x v týdnu lehká práce na jízdárně. Pro zkušenější koně volíme 2x týdně krokové procházky do 10 km, případně 1x lehká práce na jízdárně, nebo zařazení lonžovací práce. Po ukončení tohoto sedmitýdenního cyklusu následují většinou o víkendu závody.

 

Během sezóny

Během sezóny podle termínů závodů a tedy délky přestávky mezi jednotlivými závody se tréninky řeší vždy individuálně. Pokud kůň zvládá zátěž dobře, můžeme po pauze, která následuje po odjetých závodech (na 15/16 km absolvované trati připadá jeden den odpočinku, tedy podle délky závodu se vypočítá kolik dní bude mít kůň odpočinek), zařadit několik klidných krokových terénů na regeneraci organismu. V dalším týdnu zařadíme jen kratší tréninky. Vytrvalostní kůň má totiž během sezóny dostatek objemové práce během závodů, tak je důležité je mezi závody hlavně udržet v kondici aniž by jsme je nějak přetěžovaly.